Protože ve slohu bych měl podle všech vzletných koncepcí rozvíjet i logické, analytické a kritické uvažování studentů, ale kvůli sračkám jako je charakteristika, popis a líčení mi na to nezbývá čas, připravil jsem sérii týdeňáků na tohle téma. Studenti mají na vypracování týden, účast je ryze dobrovolná a pokud všechny úkoly zvládnou, dostanou malou jedničku jako bonus. Zabil jsem tak dvě mouchy jednou ranou, tzn. dělám to, co bych s nimi opravdu dělat chtěl, a navíc to dělají sami od sebe (tož kdo by si nechtěl zlepšit známky, že).

Ráno si holky nejspíš uvědomily, že to včera trochu přepískly, a tak nám DeAnna nabídla, že nás vezme na pláž svým kabrioletem, jak se tady říká convertiblem. Sama by si něj sotva vydělala a na to, aby jí ho pořídil nějaký sugardaddy, není dost hezká ani blbá, naštěstí oba její strejdové dělají ve filmovém průmyslu a ten, který se živí jako právník filmových hvězd, jí ho věnoval k narozkám. Protože na pláži měly sraz s jakýmisi Italy, fintila se DeAnna dost dlouho před zrcadlem a dokonce, když už jsme seděli všichni v autě, se odběhla ještě převléci. Přestože na zadních sedadlech nebylo moc místa a při rychlosti kolem sto deseti kiláků dost foukalo, musím uznat, že jízda v tomhle fáru s naplno puštěnou aparaturou má něco do sebe.

Zhruba v pět ráno se vrátila DeAnna a její prdlá kámoška z nějakého tahu, a protože se jim nelíbilo, jak jsme odpoledne rozestavili nový nábytek, začalo velké stěhování. Jenže místo aby ho přenášely, šoupaly s ním po podlaze. Nakonec to Katka nevydržela a vlítla na ně, že chceme spát. Na chvíli jsme sice měli klid, ale pak se nám jako každé ráno začali nad hlavou honit sousedčini parchanti, kteří nejspíš trpí nějakou poruchou rovnováhy, protože sebou každou chvíli s ohlušující ranou říznou o zem.

Večer v den mého návratu z USA jsem se rozhodl navštívit svou oblíbenou hospůdku U Čápa. Jelikož jsem si nestihl vyřídit šalinkartu a jízdu načerno jsem nechtěl riskovat, měl jsem v úmyslu zakoupit si v automatu dvě jízdenky po 13,- Kč. Vhozená padesátikoruna napoprvé propadla, napodruhé ji stroj pozřel, aniž vydal jízdenky. Na druhý den mě během návštěvy dopravního podniku napadlo, že zkusím štěstí s reklamací...

Ve velkém sekvojovém háji Mariposa Grove na jihu Yosemitského národního parku jsem u jednoho padlého stromu narazil na informační tabulku s nadpisem WEAKNESS CAN BE A STRENGTH. Okamžitě jsem si vybavil jeden úryvek z Mistra Čuanga a oba texty vám nyní předkládám ke srovnání.

Od smrti Egona Bondyho 9. dubna tohoto roku sice uplynulo už několik měsíců, ale odchod největšího českého filozofa, který dokonale změnil můj pohled na svět, mě nebolí o nic méně. V následujícím příspěvku si můžete přečíst nekrology, které vyšly v amerických The New York Times a britských novinách The Independent, The Times a The Guardian.

Na webu Respektu se v blogu Michala Matouška objevil velice zajímavý příspěvek o českém školství, se kterým se jako učitel nemohu než ztotožnit...

Vzal jsem si do Ameriky staré Respekty a další noviny, které jsem nestihl během školního roku přečíst. Následující článek obsahuje poněkud neuspořádané výpisky, jež mě tak či onak zaujaly, a navrch jeden citát z Martina Luthera Kinga.