When logging companies began to cut sequoias in the 1860’s, they discovered that the Big Trees have light, fragile wood. Few trees were felled in one piece. Sections of sequoias were used to produce grape stakes, pencils, shingles, and toothpicks. The great expense and difficulty of logging sequoias and the brittle nature of the wood caused loggers to discontinue cutting them before the turn of the century. The fragile wood of the giant sequoia was its best defense against the saw.
[Když dřevařské firmy začaly počátkem 60. let 19. století kácet sekvoje, zjistily, že mají lehké, křehké dřevo. Jen málo stromů bylo poraženo v jednom kuse. Části sekvojí se užívaly na výrobu kůlů na vinice, pastelek, šindelů a párátek. Náročnost a vysoké náklady na těžbu sekvojí spolu s lámavou povahou jejich dřeva způsobily, že je dřevaři přestali na přelomu století kácet. Křehké dřevo obřích sekvojí bylo jejich nejlepší obranou proti pilám.]
Mistr Chuej řekl Čuangovi: „Mám veliký strom, lidé mu říkají smrdutý jasan. Jeho kmen je tak plný vypouklin a zduřenin, že tesař ani nedokáže přiložit značkovací šňůru. Větve toho stromu jsou tak pokroucené a stočené, že k němu nedokáže přiložit kružidlo ani úhelník. Ten strom stojí rovnou u cesty, a přece se po něm žádný tesař ani neohlédne!“
Mistr Čuang řekl: „Proč jej nepěstujete v kraji, kde není nic, na širé nekonečné pustině, kde byste se mohl kolem jeho kmene v blažené nečinnosti toulat a svobodně, šťastně uléhat k spánku pod jeho korunou? Sochor ani sekyra předčasně neukrátí jeho život, nic z okolních věcí mu neublíží. Není na něm nic, čím by mohl být užitečný. Co by mu tedy mohlo škodit a přinášet strázeň?“
