Víš, báseň, kde nic není, to nic nahmatává,
a aby básní byla, básníkům se zdává;
na divy z abecedy mají políčeno
a rým je, abys věděl, slovo na semeno.

Už od věčnosti básník z toho je jen živý,
že neustále všemu jak děti se diví.
Ty pomáháš si prstem, když ti nejde čtení,
a on zas veršem, jsou-li věci k nepřečtení.

Psát dětem básně zdá se takového cosi,
jak nazpátky když dříví do lesa se nosí.
Psát ale básně velkým, to je zase jiná.
Ó, to se píše často křídou do komína.

Představte si, že by naše civilizace zanikla a ztratily se veškeré historické záznamy. Po pár stoletích by došlo k jejímu obnovení (nebo by přiletěli ufouni) a archeologové a paleolingvisté by začali odkrývat její pozůstatky. Přitom by jim do ruky přišla i periodická tabulka prvků. Dokázali by z ní vyčíst, v jakém pořadí lidé objevili jednotlivé prvky?

Na stole přede mnou leží stará rodinná Bible, která patřívala mé praprababičce. Probírám se jejími stránkami jako geologickými souvrstvími a ze zkamenělin drobných vpisků se pokouším zjistit něco životě svých předků...

Je to již delší dobu, co jsem s kolegou Pulcem vedl debatu na téma, zda je vesmír cele obsažen v lidském vlasu, či nikoliv. Mohlo by se zdát, že jde o nesmyslnou otázku, ale odpověď na ni mi umožnila formulovat některé základní postoje k realitě.

Jaro je v plném proudu a na svých vycházkách často míjím úzkostlivě opečovávané zahrádky plné květin a zahrádkářů. Rádobyfilozof by určitě pomudroval nad tím, že jde o klasický příklad neautentického životního postoje, který se realizuje různými náhražkovými činnostmi. V zahrádkaření však spatřuji něco mnohem, mnohem hlubšího.

Poslal jsem do redakce Respektu dopis, ve kterém jsem vytkl některé jazykové ohavnosti objevující se ve článcích. Můj dopis a odpověď na něj si můžete přečíst níže.

Zachytil jsem v televizi vyjádření Jiřiny Šiklové, jedné ze signatářek Charty 77, na adresu těch, kteří podepsali nechvalně známou Antichartu. Jelikož si její slova nepamatuji přesně, dovolím si parafrázovat...

Když minulý týden v pondělí (15. 1.) popravovali nevlastního bratra Saddáma Husajna a bývalého velitele tajné policie Barzána Tikrítího, použili kati příliš dlouhý provaz, takže exekuce neskončila zlomeným vazem, nýbrž utrženou hlavou. Nedá se samozřejmě vyloučit, že šlo o schválnost, ale stejně tak mohlo jít o chybu ve výpočtech.

Tuhle sobotu jsem s kolegou Orangem debatoval o problematice daru. A zrovna dnes (jaká to synchronicita!) jsem opravil slohovku svého studenta Maksyma Khomyshyna (ano, rodiče jsou z Ukrajiny) na téma Vánoce...

Chtěje využít povánočních slev, rozhodl jsem se navštívit obchod textilním zbožím a doplnit svůj šatník o nové kalhoty (kromě jedněch džínů vlastním už pouze odrbané hadry do lesa a jedny letní pláťáky, které bych sice vzhledem k mírné zimě mohl nosit i teď, připadlo by mi to však poněkud nepatřičné). Nikdy bych neřekl, s jakými obtížemi se při tom lze setkat.