Víš, báseň, kde nic není, to nic nahmatává,
a aby básní byla, básníkům se zdává;
na divy z abecedy mají políčeno
a rým je, abys věděl, slovo na semeno.

Už od věčnosti básník z toho je jen živý,
že neustále všemu jak děti se diví.
Ty pomáháš si prstem, když ti nejde čtení,
a on zas veršem, jsou-li věci k nepřečtení.

Psát dětem básně zdá se takového cosi,
jak nazpátky když dříví do lesa se nosí.
Psát ale básně velkým, to je zase jiná.
Ó, to se píše často křídou do komína.