- - - -
4Buddhas 4Buddhas - Enlightened evolution through psychoactive being
- - - -

----
----

RSS Feed

Konzum jako diktát

<<<

Buddhead, 08:45:49 15.01.2007, přečteno 1431x

Chtěje využít povánočních slev, rozhodl jsem se navštívit obchod textilním zbožím a doplnit svůj šatník o nové kalhoty (kromě jedněch džínů vlastním už pouze odrbané hadry do lesa a jedny letní pláťáky, které bych sice vzhledem k mírné zimě mohl nosit i teď, připadlo by mi to však poněkud nepatřičné). Nikdy bych neřekl, s jakými obtížemi se při tom lze setkat.

Kupodivu jsem neměl problém sehnat velikost 30/32. Přestože nejde o nejběžnější rozměry, ve výprodeji šly na dračku hlavně džíny pro chlapy s nadváhou, zatímco kousků pro hubeňoury si nikdo nevšímal, a bylo jich tudíž dostatek i dlouho po začátku slev.

První nemilé překvapené přišlo, když jsem zjistil, že dnes ani pánské džíny nezačínají u pasu, ale podobně jako dámské v krajině bederní. Nejsem ovšem šampón, abych se snížil ke sníženému pasu, navíc jsem si džíny pořád podvědomě popotahoval, takže mě strašně řezaly do vercajku, a proto jsem koupi podobných modelů téměř okamžitě zavrhnul.

Po delším hledání jsem našel kalhoty vytouženého střihu, tzn. takové, kvůli kterým bych si nemusel holit pupek od pasu k moudí. Bohužel byly opatřeny spoustou záplat a mnohdy i děr, případně ušity z materiálu, který vypadal, jako by ho krávě z tlamy vytáhli. Nakonec se však na mě usmálo štěstí a za 198,- Kč jsem zakoupil úplně normální džíny, byť made in Turkmenistán.

Přišlo mi, že šlo vlastně o jakési symbolické vyjádření konzumní společnosti. Podobně jako jsem měl potíže sehnat džíny klasického střihu a bez všemožných serepetiček, je dnes možné sehnat mobilní telefon, který by umožňoval jen volání, už leda tak v zastavárně (ačkoliv i o tom pochybuju). A tak přestože mobil užívám výhradně k volání, má ten můj i foťák a spoustu dalších funkcí, o kterých ani nevím, kde je hledat.

Konzum dnes není otázkou volby, ale stává se diktátem. Tím nemám na mysli polodementní čtenářky Brava, ale lidi, kterým ke spokojenosti stačí jednoduché praktické věci a kteří nemají chuť zbytečně utrácet za něco, co je jim ze všech stran vnucováno, ale co nikdy nepoužijí a po čem ani netouží.

Nechce se mi věřit, že by nás bylo tak málo, aby se nevyplatilo pro nás vyrábět, ačkoliv je mi jasné, že v mých rukou výrobky morálně zastarávají mnohem pomaleji než u jiných lidí, a tudíž netoužím být za každou cenu in, což mě z hlediska výrobců a obchodníků činí poněkud neperspektivním. Ale proč vlastně dealovat trávu, když s heroinem si vytvoříte mnohem spolehlivější, pravidelné a zcela věrné zákazníky, že?