Nejjednodušší cestou by bylo porovnat názvy chemických prvků s jejich značkami. Tím by paleolingvisté získali několik poměrně vyhraněných skupin. Do první patří prvky s nemotivovanými (neodvozenými) českými názvy: měď, zlato, olovo, stříbro, železo, cín, síra a rtuť. Podobnou skupinu by získali i srovnáním s jinými jazyky, např. němčinou: Kupfer, Gold, Blei, Silber, Eisen, Zinn, Schwefel a Qecksilber.
Druhou skupinu představují prvky s českými názvy utvořenými příponou -ík: vodík, kyslík, dusík, uhlík, sodík, draslík, vápník, hořčík, křemík a hliník.
Kdyby měli budoucí paleolingvisté k dispozici podrobnější periodickou tabulku, mohli by identifikovat ještě další čtyři skupiny. Třetí v celkovém pořadí by byla skupina názvů odvozených z latiny, ale počeštěných jak tvaroslovně, tak pravopisně, např.: fosfor – phosphorus, kobalt – cobaltum, zinek – zincum, jod – iodum atd.
Čtvrtá skupina je tvořena názvy počeštěnými pouze tvaroslovně, a to odtržením přípony -um/-ium, např.: mangan – manganum, chlor – chlorum, wolfram – wolframium, uran – uranium atd.
Do páté skupiny patří prvky, jejichž názvy jsou upraveny pouze pravopisně, např.: zirkonium – zirconium, stroncium – strontium, kadmium – cadmium atd.
V šesté skupině by se nacházely prvky, jejichž názvy se v češtině i latině shodují, např.: yttrium, beryllium, palladium atd.
Nakonec by paleolingvistům zbývalo jen sestavit relativní chronologii všech šesti skupin. Je přirozené, že pro nejčastěji užívané a často se vyskytující prvky si různé jazyky vytvořily vlastní názvy. V období rychlého objevování nových prvků existuje tendence dát jasně najevo, že nové slovo označuje chemický prvek, čehož se dosáhne jednotnou příponou. S neustále vzrůstající frekvencí objevů se začnou používat mezinárodní názvy, byť více či méně upravené. Konečně vzácné a neobvyklé prvky, s nimiž se běžný smrtelník nesetká, si uchovávají své názvy beze změny. Samozřejmě by šlo vytvořit i jiné konstrukce, například slova na -ík interpretovat jako projev ničím nemotivovaného, a tudíž anachronického jazykového purismu (což v případě češtiny není daleko od pravdy) nebo celou konstrukci obrátit vzhůru nohama a interpretovat vývoj chemické terminologie jako doklad úpadku velké civilizace, která se začne drobit do stále menších a mezi sebou nekomunikujících jednotek.
A jak je tomu doopravdy? Prvky z první skupiny byly objeveny ještě před naším letopočtem. Prvky z druhé skupiny dostaly své názvy mezi lety 1766–1825. Prvky třetí skupiny byly izolovány od 13. století do roku 1811, prvky čtvrté skupiny v letech 1774–1940, prvky páté skupiny 1789–1944 a konečně šestá skupina se ustavila po roce 1794 a rozšiřuje se dodnes.
