Vážená redakce, jazyková úroveň vašeho týdeníku se sice vymyká z českého průměru, přesto se v něm s železnou pravidelností opakuje trojice jevů, z nichž mi vstávají vlasy na hlavě. Prvním je obrat mít/držet něco ve svých rukách místo rukou. Tvar rukách, o kterém Příruční slovník jazyka českého nemá ještě ve 40. letech 20. století ani ponětí, je dnes pravda povolený, Příruční mluvnice češtiny jej však stále označuje za hovorový, tudíž přiměřený spíše v projevech mluvených než psaných. Druhým nešvarem je používání slovakismu psychiatrička místo spisovného psychiatryně. Do třetice se musím pozastavit nad germanismem kunsthistorik/kunsthistorička místo českého historik/historička umění. Během studia dějin umění jsem sice výraz kunsthistorik použil mnohokrát, ovšem vždy s vědomím jeho příslušnosti k profesní mluvě či pracovnímu slangu a rozhodně ne v psaném projevu. Pokud je mi známo, i v Praze ještě pořád stojí Uměleckoprůmyslové, nikoli Kunstindustriální muzeum.
XY
Vážený pane XY, díky moc za Vaše zajímavé podněty. Snažíme se psát jak nejlépe to jde, takže jakákoli připomínka je pro nás velmi důležitá. Mějte se moc hezky,
Erik Tabery
K tomu mohu dodat jediné. Vzhledem k tomu, že jak nejlépe to jde je vedlejší věta příslovečná způsobová, bylo by vhodné ji oddělit čárkou...
