Kde se vzalo slovo limerick [limrik] vlastně nikdo pořádně neví. Nejspíš je odvozeno od jména irského přístavu v Limericku, kde se po večerech scházeli námořníci a při veselých pitkách skládali žertovné básničky prokládané refrénem „Will you come to Limerick?“ zvoucím k návštěvě jejich města. Nejstarší limericky lze vysledovat až k roku 1820, ale jejich historie bude nejspíš mnohem delší. Jde krátké pětiveršové básničky s rýmovým schématem aabba, kde se první verš zpravidla shoduje s posledním a většinou obsahuje i nějaké místní určení a s třetím a čtvrtým veršem kratším než zbylé tři. Limerick si za námět nejčastěji vybírá humorné dobrodružství nebo komickou situaci zakončenou překvapivým závěrem.

Výtvory studentů 1.ag inspirované Bajkami a podpovídkami Karla Čapka.

Básnička, kterou Lada připojila ke slohovce na téma popis uměleckého díla.

Humorná povídka jednoho mého studenta.

Dnešní den moje míra adrenalinu přesáhla běžnou úroveň díky mému skvělému mobilnímu operátorovi. Ty zmrdi britský mne totiž fakt vytočili.

Asi každý někdy v životě zažil déjà vu, tedy pocit, že vidí něco, co viděl již někdy dříve, ačkoliv jeho zkušenost je objektivně zcela nová (kdysi jsem měl silné dežávko v maďarském Szombathely a tam jsem byl určitě poprvé). Vedle déjà vu však psychologie a psychiatrie rozeznává celou řadu podobných jevů, jejichž krátký slovníček připojuji.

Minulý týden jsem měl zvláštní sen. Bloudil jsem po lese a snažil se najít cestu k jakémusi uměleckohistoricky zajímavému kostelíku. Pod stromy ležela spousta sněhu, který rychle odtával, takže v proláklinách se tvořily hluboké tůně plné ledové vody, jež mě nutily se neustále vracet a hledat jiné stezky. Čas od času jsem někoho potkal a optal se na směr, ale snad jsem vždy chybně zahnul, nebo mi radili špatně, správnou cestu ne a ne najít. Přitom jsem celou dobu slyšel varhany a dětský, ba přímo andělský zpěv, který jasně dokládal, že kostelík musí být blízko, co by kamenem dohodil.

Dnes jsem byl svědkem opravdové depersonalizace, bohužel poněkud jiným způsobem, než tady kolega rozebíral před pár týdny. Čirou náhodou jsem zabrousil na stránky Ministerstva Vnitra ČR a s hrůzou jsem zjistil, že neexistuji v seznamu četností jmen v ČR. Je tam spousta Hanhů, Žigmundů, ale já ani jeden. Nevím, jak se to stalo, co je tomu příčinou, stále tak nějak cítím, že existuji, ale každou minutou se moje já státním příkazem ztrácí...

PS: kdo zjistí, jak že se to jmenuji, má jeden bod :-)

Ještě včera odpoledne mi jméno Tommy Emmanuel nic neříkalo. Po jeho pátečním koncertu v Paláci Akropolis musím prohlásit, že jsem v životě neviděl lepšího kytaristu.