Minulý týden jsem měl zvláštní sen. Bloudil jsem po lese a snažil se najít cestu k jakémusi uměleckohistoricky zajímavému kostelíku. Pod stromy ležela spousta sněhu, který rychle odtával, takže v proláklinách se tvořily hluboké tůně plné ledové vody, jež mě nutily se neustále vracet a hledat jiné stezky. Čas od času jsem někoho potkal a optal se na směr, ale snad jsem vždy chybně zahnul, nebo mi radili špatně, správnou cestu ne a ne najít. Přitom jsem celou dobu slyšel varhany a dětský, ba přímo andělský zpěv, který jasně dokládal, že kostelík musí být blízko, co by kamenem dohodil.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem ve čtvrtek poprvé zajel za tátou do hospice v Rajhradě! V pokoji mu totiž visí malý obrázek, na kterém je ve středním plánu namalovaná bílá jezerní hladina sevřená tmavě zelenými zástupy jehličnanů. V popředí leží na písčitém břehu zčernalý starý kmen, zatímco v dáli lze spatřit malý ostrůvek s kostelíkem. Byl to snad věštecký sen, nebo jde jen o zajímavou synchronicitu? Příroda suď!