Dnes jsem byl na doktorském kroužku, kde přednášel svůj referát kolega Otakar Slanař. Tématem byla zábavná funkce literatury. Protože padaly příklady nejen z oblasti literatury, nýbrž i filmu, připadlo mi to velmi zajímavé. Dovoluji si proto uveřejnit své poznámky o samotném referátu i následné diskuzi.

Jak jsem s překvapením zjistil, podařilo se mému otci vybudovat poměrně rozsáhlou sbírku pohlednic s reprodukcemi obrazů Aloise Kalvody (trochu monotematické, ale o to cennější). Mě však zaujalo hlavně to, co si lidé kdysi dávno psali. Za každým z těch krátkých sdělení se skrývá příběh, jehož zápletky i rozuzlení se můžeme jen domýšlet... Texty uvádím v doslovném přepisu, tzn. včetně pravopisných chyb.

Inspirován dílem Astrid Lindgrenové jsem kdysi vytvořil koláž z textů této zasloužilé spisovatelky...

Skoro přesně přede dvěma lety jsem sem vložil minibajky inspirované Bajkami a podpovídkami Karla Čapka, jejichž autory byli tehdejší studenti 1.ag. Dnes přidávám další čerstvou várku, tentokrát od 1.bg.

Na škole v přírodě jsme mimo jiné hráli i divadlo. Volně na motivy japonské lidové pohádky jsem sepsal kus s názvem Akinosukeho sen. A protože škola v přírodě byla zaměřená na mravence, je samozřejmě o mravencích.

Kdysi jsem narazil v televizi na seriál o filmových klišé a podařilo se mi udělat si výpisky z dílu o hororech. Vzhledem k tomu, že jde často o rýmovačky, předkládám vám seznam v původním anglickém originálu.

Strávil jsem báječný víkend na kachních hodech v Senetářově. Když jsem se někdy ve čtyři hodiny v noci probudil z alkoholového komatu, vyšel jsem na dvůr na šlaftruňkový škopík a při té příležitosti mě napadla tahle básnička...

Nedávno mi Vlastík ukazoval v Čápovi nějaké své básně. Většinou to byl bullshit, ale jedna mě zaujala. A přestože mě posledně nasral, jeho báseň si zaslouží najít svého čtenáře.