Nedávno mi Vlastík ukazoval v Čápovi nějaké své básně. Většinou to byl bullshit, ale jedna mě zaujala. A přestože mě posledně nasral, jeho báseň si zaslouží najít svého čtenáře.

BÁJ O TOM, AŽ TU NEBUDEME

Báj o tom, až tu nebudeme
začne teprve, až tu budeme

Zásluhou představ našich předků
předků bez čel a cel
cel bez katrů
katrů bez mříží
mršin bez mrtvol
počasí bez času
podnebí bez nebe
nebe bez nebeských znamení
znamení bez určení
jejich nebezpečných bojových jistot
jistot bezvýchodnosti
zuby bez dásní
vlasy bez hlavy
léta bez podzimů
podzim bez listí
a léto bez bikin
dny bez roků
sny beze spánku
sníh bez zimy
a zima bez kalendáře

Ne! Dál už bájit nebudeme
bylo by moc slz
bez pláče