AKINOSUKEHO SEN
Osoby a obsazení:
Mijata Akinosuke – Matěj Laža
První přítel – Tomáš Srnec
Druhý přítel – Ondřej Sobola
Kníže z Kokua – Ludmila Kiktová
Císař z Tokoja – Mark Karpilovsky
První ceremoniář – Tran Khanh Nghia
Druhý ceremoniář – Petr Michenka
Gejša/princezna – Nikol Muselíková
Démon – Milan Dohnal
Vypravěč – Soňa Prokešová
VYPRAVĚČ: V okrese Toiči v provincii Jamato žil kdysi zeman jménem Mijata Akinosuke...
Akinosuke předstupuje před diváky a obřadně, japonským způsobem se jim klaní.
VYPRAVĚČ: V jeho zahradě stál velký starý cedr, pod kterým byl zvyklý odpočívat za parných dní...
Akinosuke usedá ke kmeni stromu.
VYPRAVĚČ: Jednoho horkého odpoledne jej navštívili dva jeho přátelé...
Oba přátelé se Akinosukemu ukloní, Akinosuke se zvedne ze země a vrací jim pozdrav... Pak se zarazí a bez ohledu na etiketu se pozdraví jako staří známí. Posadí se, Akinosuke odněkud vytáhne láhev saké a začne jim nalévat (improvizovaná pohybová akce i dialogy).
VYPRAVĚČ: Sluníčko svítilo, saké teklo proudem a tři přátelé klábosili o všem možném.
PRVNÍ PŘÍTEL (v hlase známky opilosti, stejně ostatní postavy): Hele, mravenec!
DRUHÝ PŘÍTEL: A tady je další!
AKINOSUKE (nejopilejší ze všech, občas škytne): Zatracený hmyzáci... člověku nedaj pokoj... furt se to tady hemží... ze strany na stranu... zejtra to tady nechám rozkopat... vyhubit...
VYPRAVĚČ: V tom na Akinosukeho víčka padla ospalost tak těžká, že se rozhodl si v přítomnosti přátel zdřímnout.
Akinosuke zadrmolí něco v tom smyslu, že se mu chce spát, ale místo toho se k zemi poroučejí oba jeho přátelé a Akinosuke jediný zůstává vzhůru. Vtom se ozve hudba a vchází průvod císařského posla, který se Akinosukemu hluboce ukloní.
KNÍŽE Z KOKUA: Velectěný pane, stojím před vámi, kníže z Kokua v císařství Tokojo. Můj pán, jeho milost císař, mi poručil vzkázat vám jeho pozdravy a být vám plně k službám. Rovněž mi nakázal, abych vás zpravil, že touží po vaší přítomnosti ve svém paláci. Proto prosím neváhejte a nastupte do těchto nosítek, která pro vás poslal.
VYPRAVĚČ: Akinosuke chtěl odpovědět něco případného, ale saké mu ještě pořád svazovalo jazyk, a tak beze slova nastoupil do nosítek; kníže z Kokua si přisedl k němu a vydali se na cestu...
Průvod udělá několik koleček za zvuků hudby, oba Akinosukeho přátelé opustí scénu.
VYPRAVĚČ: V podivuhodně krátkém čase, jen co Akinosuke stačil vystřízlivět, dospěl průvod k bráně do obrovského paláce.
Akinosuke a posel vystupují z nosítek.
KNÍŽE Z KOKUA: Dovolte, abych oznámil váš velevážený příjezd.
Posel se uklání a mizí v paláci. Z druhé strany směšně přicupitají dva ceremoniáři.
VYPRAVĚČ: Jen co kníže z Kokua zmizel, objevili se dva ceremoniáři a střídavě oslovili Akinosukeho, jak jim to přikazoval dvorský mrav.
PRVNÍ CEREMONIÁŘ: Jistě jste, pane, po cestě unaven...
DRUHÝ CEREMONIÁŘ: ...a uvítal byste malé občerstvení.
Ceremoniáři lusknou prsty, přicupitá gejša s čajem a sušenkami. Akinosuke pije čaj a chroupe sušenky, gejša mizí.
PRVNÍ CEREMONIÁŘ: Je naší velectěnou povinností zpravit vás...
DRUHÝ CEREMONIÁŘ: ...protože jste k nám ráčil vážit předlouhou cestu...
PRVNÍ CEREMONIÁŘ: ...že náš pán, císař z Tokoja, si vás přeje učinit svým zetěm.
Akinosukemu v té chvíli zaskočí, ceremoniáři ho střídavě bouchají do zad.
PRVNÍ CEREMONIÁŘ: Nemusíte mít žádné obavy...
DRUHÝ CEREMONIÁŘ: ...že byste takové pocty nebyl hoden...
PRVNÍ CEREMONIÁŘ: ...neboť napřed musíte splnit tři úkoly...
DRUHÝ CEREMONIÁŘ: ...jež zatím nesplnil žádný z nápadníků...
OBA CEREMONIÁŘI: ...a všichni bohužel přišli o hlavu!
Oba ceremoniáři svá slova doprovodí výmluvným gestem. Akinosukemu opět zaskočí. Vtom se ozve gong. Ceremoniáři vyskočí na nohy, stále pochrchlávající Akinosuke rovněž. Vchází císař z Tokoja doprovázený knížetem z Kokua a usazuje se na trůnu, ostatní zůstávají uctivě stát.
CÍSAŘ: Zajisté již víš, proč jsme tě pozvali na náš dvůr. Než si však vezmeš naši vznešenou dceru za ženu a staneš se naším milovaným synem, musíš splnit tré úkolů. Slyš tedy první!
První ceremoniář vytahuje svitek a předčítá.
PRVNÍ CEREMONIÁŘ: Jeho milost císař z Tokoja míval stádo nebeských krav, jichž si vážil nade vše ostatní, neboť z jejich vemen vytékal čistý med. Jednou v noci za strašlivé bouře se však stádo splašilo a rozuteklo po horách. Kdo by je dokázal sehnat zpátky do chléva, budiž hoden stát se císařovým zetěm.
CÍSAŘ: Přijímáš, Akinosuke, tento úkol?
AKINOSUKE (s úklonou): Neodvažuji se odmítnout.
VYPRAVĚČ: Akinosuke si dlouho lámal hlavu, jak splnit své poslání a nepřijít o ni. Vtom se k němu přitočila gejša, která ho obsluhovala po jeho příjezdu.
GEJŠA: Milý pane, nevíte-li, jak sehnat zpátky císařova stáda, mohu vám poradit. Ale bude vás to něco stát – váš prsten.
AKINOSUKE (stranou): Můj prsten, to je věru směšná cena!
Dává prsten gejši. Gejša si jej navléká na prst, prohlíží jej a pak mu zašeptá do ucha...
GEJŠA: Zkuste se podívat do chléva.
Gejša odbíhá. Ze chléva se náhle ozývá slabé zabučení. Akinosuke vchází do stáje a vynáší ven malé telátko.
VYPRAVĚČ: Uvnitř ve stáji našel malé telátko, které bylo oné bouřlivé noci příliš slabé, než aby uteklo se zbytkem stáda.
AKINOSUKE: Ach maličké, ty jsi má jediná naděje. Snad se ti podaří zachránit mi krk.
VYPRAVĚČ: Akinosuke nemeškal a odvedl telátko do hor. Netrvalo dlouho a jeho bučení přilákalo ostatní krávy.
Akinosuke vstupuje mezi diváky, kteří přebírají roli dobytka, a doprovází děj voláním jako: Hola stračeny... apod. Nakonec náznakově dohání stádo až před císaře.
AKINOSUKE: Vaše milosti, přivádím vám stádo vašich nebeských krav, jak jste si přál.
Císař i dvořané dávají najevo údiv a uznání.
CÍSAŘ: Blahopřeji ti, Akinosuke. Prokázal jsi věru nevšední důvtip. Vyslechni proto nyní náš druhý úkol!
Druhý ceremoniář vytahuje svitek a předčítá.
DRUHÝ CEREMONIÁŘ: U cesty do hlavního města se před drahnými léty usídlil strašlivý démon. Vyhloubil si hluboké doupě, do něhož už spadli četní pocestní a skončili v jeho nenažraném chřtánu. Mnozí se jej pokoušeli zabít, ale dopadli stejně. Kdo by dokázal zbavit císařství démonových hrůz, budiž hoden stát se císařovým zetěm.
CÍSAŘ: Přijímáš, Akinosuke, i tento úkol?
AKINOSUKE (s úklonou): Ani tentokrát se neodvažuji odmítnout.
Akinosuke si sedá stranou. Mluví si pro sebe.
AKINOSUKE: Sehnat císařova stáda, to nebylo nic. Ale bojovat s démonem? Kdo to jaktěživ slyšel!
Zezadu se vynořuje gejša.
GEJŠA: Nezoufejte, můj pane. Mám pro vás radu, jak na démona, ale budu za to chtít – váš opasek.
AKINOSUKE (stranou): To není vskutku vysoká cena. Dobrá, zde je!
Obrací se ke gejši a odepíná si pás. Gejša se jím opásá, kroutí se jako před zrcadlem.
GEJŠA: Démonova síla se skrývá v jeho zubech, ale jinak má hlavu dutou jako dýně – útočí na vše, co se hýbe. Zbav ho jeho ostrých zubů a nebude ničím.
Akinosuke se vydává k démonovu doupěti. Zkusí hodit kouskem chleba, démon vyběhne, chňapne ho a zase zmizí. Akinosuke totéž zkusí ještě jednou se stejným výsledkem. Potřetí vezme obří balvan, démon se do něj zakousne, zaúpí, Akinosuke na něj skočí a pár seky svého samurajského meče ho skolí. Pak si ho naloží na záda a složí císaři k nohám.
AKINOSUKE: Vaše milosti, k vašim nohám nyní skládám mrtvolu démona, který tak dlouho sužoval vaši říši, jak jste si přál.
Císař i dvořané dávají najevo údiv a uznání.
CÍSAŘ: Blahopřeji ti, Akinosuke. Prokázal jsi věru nevšední odvahu. Vyslechni proto nyní náš poslední úkol! Na jihozápadě naší země se nachází ostrov jménem Raišú. Tamní lidé jsou věrní a poddajní, ale jejich zvyky dosud nejsou v souladu se zákony našeho císařství. Jmenujeme tě proto naším místodržícím, abys jim vládl mírně a s rozumem. Pokud splníš i tento úkol, budeš hoden pojmout za ženu naši dceru a stát se naším milovaným synem a zetěm. A nyní – vyber si z mého služebnictva kohokoliv, kdo tě má doprovázet na tvé cestě.
Akinosuke se chvíli rozmýšlí, pak mu padne zrak na gejšu.
AKINOSUKE: Vaše milosti, dovolte, ať mě doprovází ta, jejíž rady mi byly vždy nejcennější.
Přistoupí ke gejši, uchopí ji za ruku a předvede před císaře. Dvořané jsou zaražení, proběhne vlna vzrušeného šepotu.
CÍSAŘ: Dobrá tedy. Vydejte se na cestu! Za tři roky tě navštívíme, abychom zhlédli, jak jsi pořídil.
Za zvuků hudby odcházejí Akinosuke a gejša na Raišú.
VYPRAVĚČ: Když přišel Akinosuke na Raišú, setkal se s lidem dobrosrdečným, leč poněkud neotesaným. I začal je hned vyučovat dobrým mravům, jak obdělávat pole i jak stavět domy. Gejša, která jej doprovázela, pak učila tamní ženy domácím pracím a mnoha jiným užitečným věcem...
Vypravěčova slova jsou doprovázena názornou improvizovanou akcí.
VYPRAVĚČ: I stalo se, že se Akinosuke a malá gejša sblížili a Akinosuke jí dal dárek třetí, nejcennější – děťátko...
Gejša se najednou objevuje s bříškem, zpoza záhybů kostýmu vytahuje panenku a podává ji Akinosukemu.
VYPRAVĚČ: Akinosuke dávno zapomněl, že se blíží den císařovy návštěvy...
Ozve se hudba, přichází průvod s císařem v nosítkách. Císař sestupuje, chvíli se rozhlíží, pak uznale pokývá hlavou.
CÍSAŘ: Dobře jsi, Akinosuke, spravoval tuto zemi. Je načase, abychom splnili svůj slib a učinil tě naším milovaným zetěm a synem. Nechť propuknou svatební přípravy!!!
Císař tleskne, ozve se hudba, Akinosukeho se chopí oba ceremoniáři a vlečou ho pryč. Akinosuke se vzpírá, volá něco jako: Počkejte..., ale není mu to nic platné. Ceremoniáři ho oblékají do svatebních šatů (stačí naznačit kusem látky), gejša mizí ze scény... Hudba utichá, skleslý Akinosuke předstupuje před císaře. Náhle se z druhé strany vynořuje gejša v obleku princezny, kolem boků má Akinosukeho pás a na prstě jeho prsten.
PRINCEZNA: Drahý Akinosuke, od první chvíle, co jsi vstoupil do našeho paláce, jsem k tobě zahořela láskou. Za otcovými zády jsem ti pomáhala – (k císaři) snad se proto na mne nezlobí – a nyní bych se ráda stala tvou ženou, pokud souhlasíš.
AKINOSUKE: Drahá princezno, jak jsem se strachoval, že si budu muset vzít vás a přijdu o svou malou gejšu – a teď budu mít obojí.
CÍSAŘ: Milé děti, prohlašujeme vás za muže a ženu a dáváme vám tuto zemi, ostrov Raišú, abyste na něm vládli a prožili šťastný život. Nyní se polibte na znamení vašeho svazku.
Dav propuká v jásot, Akinosuke líbá princeznu, veselí pozvolna utichá a lidé se vytrácejí, až zůstávají sami dva.
VYPRAVĚČ: Akinosuke a jeho žena pak prožili na ostrově Raišú dvacet šťastných let. Lidé byli vzorní a ctili zákony, takže jejich jedinou povinností bylo dohlížet na prastaré obřady a oběti bohům. Země byla tak zdravá a úrodná, že hlad a nemoci byly věcí neznámou. Narodilo se jim mnoho synů a dcer...
Princezna vytahuje ze šatů panenky symbolizující děti.
VYPRAVĚČ: ...a žádný mráček nepřešel přes jejich štěstí. Teprve dvacátý rok jejich manželství, třiadvacet let od Akinosukeho odchodu z domova, princezna onemocněla a zemřela. S velikou slávou ji pohřbili na vrcholku hory Hanrjóko a nad jejím tělem postavili veliký tesaný náhrobek z kamene.
Dvořané pláčou a staví náhrobek.
VYPRAVĚČ: Akinosuke truchlil nad svou láskou a ztratil veškerou chuť do života.
Přichází kníže z Kokua, jako obvykle hraje hudba.
KNÍŽE Z KOKUA: Milý Akinosuke, slyš vzkaz císaře z Tokoja: „Není radno, abys nadále zůstával v těchto místech, která ti připomínají tvou ženu, naši drahou dceru. Vrať se zpět do své země a ke svým lidem. O vaše děti a i děti jejich dětí bude dobře postaráno a nebudou v ničem ukráceny.“ Hleď, nosítka jsou již připravena!
AKINOSUKE: Ach, kéž slunce nikdy nezapadne nad říší císaře z Tokoja.
Akinosuke nastoupí do nosítek.
VYPRAVĚČ: Akinosuke zmožený zármutkem se nechal kolébat houpáním nosítek a pomalu, pomalu upadal do spánku... když v tom se probudil – na své zahradě pod cedrovým stromem!
Nutná rychlá výměna scény, stejná jako v úvodu – Akinosuke opřený o strom a dva přátelé.
AKINOSUKE: Podivné!!!
PRVNÍ PŘÍTEL (pobaveně, místy se smíchem): Á, pán se nám probudil. Milý Akinosuke, spal jsi jak nemluvně a chrápal jak dřevorubec.
DRUHÝ PŘÍTEL: Copak se ti zdálo? Něco zvláštního?
Akinosuke jim líčí ve zkratce svůj sen, rozhazuje rukama a napodobuje, co se mu přihodilo: bú, bim bác, kiss kiss atd.
PRVNÍ PŘÍTEL: To je vážně nezvyklé! Ale my jsme také viděli něco zvláštního, zatímco jsi spal... Hned jak se ti zavřela víčka, přiletěl odkudsi malý žlutý motýl, na pár chvil zatřepetal křídly nad tvou tváří a pak usedl hned u paty stromu. V tom okamžiku se z díry vedle něj vynořil obrovitánský mravenec, popadl ho a zatáhl dolů pod zem. A jen krátce před tím, než ses probudil, ten samý motýl vylezl z díry ven, vznesl se a chvíli poletoval nad tvou tváří jako prve. A pak najednou zmizel!
Mezitím kolem poletuje motýl na špagátku apod.
DRUHÝ PŘÍTEL: Třeba to byla Akinosukeho duše... určitě jsem viděl, jak mu vlétl do úst... Ale i kdyby to byla jeho duše, nijak to nevysvětluje jeho prapodivný sen!
PRVNÍ PŘÍTEL: Možná by ho mohli vysvětlit mravenci... Říká se, že to jsou záhadná stvoření – možná duchové lesa nebo něco takového... Každopádně pod tímhle cedrem je obrovské mraveniště.
AKINOSUKE: Rychle, musím vědět, co se vlastně stalo!
Všichni tři začnou zkoumat okolí cedru.
PRVNÍ PŘÍTEL: Podívejte, kolik je tu mšic! A všichni mravenci z nich dojí medovici jako diví!
DRUHÝ PŘÍTEL: A tady je díra od mravkolva!
Akinosuke se hrabe v hlíně, vtom něco nachází a ukazuje přátelům obřího mravence.
AKINOSUKE: Pohleďte na toho zvláštního mravence, to je jistě císař z Tokoja. Ale pak musí být ostrov Raišú někde tamhletím směrem!
O kousek dál nachází princeznin hrob zmenšený v mravenčím měřítku.
AKINOSUKE: A tohle není než hora Hanrjóko a hrob mé princezny!
Přátelé jej utěšují: Nermuť se, vždyť to byl jenom sen...
VYPRAVĚČ: Celý večer rozmlouvali přátelé o tom, co se stalo Akinosukemu v jeho snu...
Všichni tři se zvedají a otáčejí se zády k publiku.
VYPRAVĚČ: Teprve když padla noc, zvedli se všichni tři k odchodu. Později se Mijata Akinosuke mnohokrát vracel s přáteli k cedru a vzpomínal na svoje dobrodružství. Chovali pak mravence ve zvláštní úctě a nikdy neopomněli nechat jim ze své hostiny alespoň pár drobků na přilepšenou.
