Zábavnost jako taková není esenciální, tzn. neexistují prvky, které by byly zábavné samy o sobě (např. časté pády v groteskách, kterým se smějeme, nejsou vtipné jako takové, což dokazuje nový film Marie Poledňákové Líbáš jako bůh). Zábavnost se vytváří až souhrou tří participantů: objektu (textu), subjektu (příjemce, který může a nemusí být schopen investovat do díla, aby se mu text odvděčil zábavností) a kontextu (např. vtip o blondýnách sklidí úspěch v mužské společnosti, ale nikoliv ve skupině blondýn).
Samotný text by měl splňovat tři požadavky: akčnost, exkluzivita a emotivnost. Ve staročeské skladbě Tandariáš a Floribela je akčnost ztělesněna Tandariášem, exkluzivnost králem Artušem a emotivnost Floribelou.
a) akčnost
Akčnost není totéž co akce. Akčnost především vyvolává napětí, očekávání věcí příštích. Podání ruky na pozdrav je pouhou akcí, ale v Preusslerově Čarodějově učni se jím Krabat zavazuje ke studiu u čaroděje, což zakládá akčnost (důkazem je, že ve čtenáři všechno křičí: „Nedělej to!“). Akčnost může být vyvolána i nepřítomností akce. Ve filmu Četa čekají vojáci na útok nepřátel – třebaže se nic neděje, akčnost pramení z předtuchy, že následující děj bude akcí víc než nabitý. Akčnost může mít podobu nepřátelské fyzické interakce (souboj starého Terminátora a nového T-1000 v Terminátorovi 2), nepřátelské sémantické (významové) interakce (Válka Roseových nebo Pan a paní Smithovi, kde sémantická interakce „já vím, že ty víš, že já vím“ přeroste v interakci fyzickou), kooperace (záchrana astronautů v Apollo 13), intelektuální akce (Všichni prezidentovi muži o aféře Watergate) atd.
b) exkluzivita
Jde o výlučnost, ať už kladnou, nebo zápornou. Někdy se exkluzivita projevuje i odporem k exkluzivnosti, tzv. iniciovanou autentičností, což je ovšem iluze. Příkladem mohou být Vratné lahve, které se tváří, že vyprávějí o běžných problémech běžných lidí, dokud se nezamyslíte, kolik učitelů odejde z práce, aby se živili jako messengeři. Někdy exkluzivita nahradí akčnost, např. v prvním dílu Harryho Pottera je první třetina věnována téměř výhradně popisu prostředí (do školy jede z nástupiště devět a čtvrt, vlak netáhne diesel, ale parní lokomotiva, v hlavním bradavickém sále chybí strop atd.). Exkluzivní může být prostor (cizí planeta v Lynchově Duně, odříznutý horský hotel v Kubrickově Osvícení), událost (setkání s mimozemšťany ve Star Treku, cesta kolem světa u Vernea, cesta časem u H. G. Wellse, terraforming v Rudé planetě) nebo postava (James Bond, prostitutka v Pretty Woman, těhotná žena v Potomcích lidí, Jack Rozparovač). V diskuzi jsme navrhli zavést další kategorii exkluzivních předmětů (Alladinova lampa, grál v artušovském cyklu, mlýnek sampo ve finské Kalevale, koření v Duně, olbřímí diamant v Honbě za diamantem). Různé typy exkluzivity se mohou vzájemně přenášet: Artušův dvůr není výlučný svou výbavou, ale přítomností nejvybranějších rytířů.
c) emotivnost
Emotivnost je dána přítomností/nepřítomností citových projevů. Nemusí jít jen o interakci mezi lidmi, ale i o vztah postavy k prostředí (v hororech se postava často děsí samotného místa). Citové projevy postav přitom nemusejí vyvolávat shodné reakce u příjemce díla (nulové city nájemného vraha ve filmu Tahle země není pro starý vyvolává v divácích spíše hnus).
Stejně jako nejsou esenciální jednotlivé funkce literatury, nejsou esenciální ani kategorie akčnosti, exkluzivity a emotivnosti. Skutečnost, že někdo prchá, schovává se nebo pronásleduje mimozemskou bestii na cizí planetě nezakládá zábavnost (jak tvrdí různé „kuchařky“ tvůrčího psaní). Velcí spisovatelé dokážou odhalit zábavnost i v běžných každodenních činnostech, kde by nás nenapadlo ji vůbec hledat.
V diskuzi jsme ještě narazili na problém vztahu sci-fi, fantasy a hororu. Zatímco sci-fi navazuje spíše na středověkou rytířskou epiku, fantasy čerpá hlavně z mytologie. U sci-fi vyžadujeme také jistou míru vysvětlení, proč se věci dějí, jak se dějí, ve fantasy naproti tomu bereme existenci draků jako danost. Horor oproti tomu netvoří samostatný žánr, jde spíše o příznak jdoucí napříč žánry – existuje sci-fi horor (Vetřelec), fantasy horor (některé partie Pána prstenů) i horor „realistický“ (Tajemství loňského léta).
