V Respektu 22/2007 vyšla esej mladé polské prozaičky Doroty Masłowské o protipotratové politice v její rodné zemi. Nedá mi, abych neocitoval její závěrečný odstavec.

Nedávno mi Vlastík ukazoval v Čápovi nějaké své básně. Většinou to byl bullshit, ale jedna mě zaujala. A přestože mě posledně nasral, jeho báseň si zaslouží najít svého čtenáře.

I při pohledu na hvězdné nebe si dokážeme jen stěží představit, jak rozlehlý je ve skutečnosti vesmír a jak dlouho trvá, něž se až k nám dostane světlo vzdálených hvězd. Sestavil jsem krátký seznam těch nejjasnějších spolu s historickými událostmi, které se odehrály v okamžiku, kdy je opouštělo světlo dopadnuvší roku 1979 na naši planetu (a v astrologickém smyslu mající zásadní vliv na můj další život).

Celý den

jsem hleděl na nebe

Na nebi

bylo jen nebe 

Soudí se, že nejstarší hláskové abecedy vznikly na principu akrofonie (z řeckého akros = okraj, fóné = zvuk). Pro jednotlivé hlásky/písmena se užívaly obrázky zvířat nebo věcí, které právě touto hláskou/písmenem začínaly. Například býk (alef) označoval A, dům (beth) B, velbloud (gimmel) G atd. Jan Amos Komenský otevírá svůj Orbis sensualium pictus obrázkovou abecedou, která je založena na principu onomatopoetickém: hlásky/písmena nahrazuje obrázky zvířat nebo činností, které vydávají příslušný zvuk.

Camperův neboli obličejový úhel se jmenuje podle nizozemského anatoma Petra Campera (1722-1789), který si všiml souvislosti mezi velikostí mozkové a obličejové části lebky. Jeho vrchol leží na předním nosním trnu a jeho ramena procházejí rovinou čela a zevním zvukovodem.

V minulém čísle Respektu (18/2007) vyšel rozhovor se spisovatelem Jiřím Grušou, naším dlouholetým velvyslancem v Rakousku a Německu, nyní prezidentem světového PEN klubu a ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni. Jeho pohled na náš vzájemný vztah s Rakušany stojí za to ocitovat.