„Tak chce tato země rozhodovat o tom, zda žena porodí dítě, i kdyby měla i s ním zahynout, zatímco Polsko si píše recepty na Boží reverz. To mě zneklidňuje nejvíc: že Bůh v tomto státě už neznamená lásku, už neznamená dělit se a dávat, pomáhat, že neříká »Hledejte mne«, ale »Tady jsem!«. Že neřekne »člověk«, ale »teplouš«. Že Bůh, zřejmě proti své vůli, byl degradován na politický argument; Bůh se nedobrovolně stal poslancem Sejmu. Tento Bůh nemiluje, nespojuje. Straší, rozděluje, ukazuje prstem a posílá na podporu svaté obrázky. Pálí čarodějnice, protože házet do ohně ženy bylo vždycky lehčí.“
