U novorozenců a kojenců činí Camperův úhel zhruba 90°, u bělochů 80°, u asiatů 75° a u černochů 70°. Antičtí sochaři, kteří chtěli vyjádřit převahu bohů a héróů nad smrtelníky, běžně užívali Camperův úhel 100°, který se však ve skutečnosti nevyskytuje. To všechno jsou snadno ověřitelná antropologická data, problém ovšem vzniká s jejich prezentací.
Je známo, že metafory našeho jazyka jsou silně ovlivněny faktem, že člověk je vzpřímeně chodící zvíře. Vše, co je spojené s pohybem vzhůru nebo místem nahoře pro nás má pozitivní konotace (stoupat vzhůru, dosáhnout vrcholu, vrchnost), naopak vše spojené s pohybem dolů nebo s místem dole konotace negativní (klesnout na dno, dojít k úpadku, spodina).
V anatomických atlasech pro výtvarníky je Camperův úhel prezentován tak, že jsou jednotlivé ilustrace řazeny pod sebou od antického héróa přes novorozence, bělocha a asiata až k černochovi. Vzniká tak (nejspíš nechtěný) dojem, že hledíme na záznam úpadku lidského rodu od antického ideálu, k němuž se jen krátce můžeme přiblížit jako děti, až k černochům, jakési méněcenné, nejníže stojící rase.
Otázkou je, zda by nešlo vymyslet jinou prezentaci bez kryptorasistických asociací...
