V článku Silvie Blechové o nedostatku kvalifikované pracovní síly na českém pracovním trhu (Respekt 24/2007) je mimo jiné ocitována i Jana Vavrečková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Její charakteristika české národní mentality mi přijde velmi trefná...

V Respektu 22/2007 vyšla esej mladé polské prozaičky Doroty Masłowské o protipotratové politice v její rodné zemi. Nedá mi, abych neocitoval její závěrečný odstavec.

Nedávno mi Vlastík ukazoval v Čápovi nějaké své básně. Většinou to byl bullshit, ale jedna mě zaujala. A přestože mě posledně nasral, jeho báseň si zaslouží najít svého čtenáře.

I při pohledu na hvězdné nebe si dokážeme jen stěží představit, jak rozlehlý je ve skutečnosti vesmír a jak dlouho trvá, něž se až k nám dostane světlo vzdálených hvězd. Sestavil jsem krátký seznam těch nejjasnějších spolu s historickými událostmi, které se odehrály v okamžiku, kdy je opouštělo světlo dopadnuvší roku 1979 na naši planetu (a v astrologickém smyslu mající zásadní vliv na můj další život).

Při brouzdání Netem jsem na jedněch esoterických stránkách (mezi hromadou bahnitého new-age balastu) našel tento zenový skvost. Jen sama Prozřetelnost ví, jak se tam dostal, pravděpobně však přepisem z nějaké české publikace. Snad mne autor neprokleje, když tento příběh zvěřejním i zde.

Celý den

jsem hleděl na nebe

Na nebi

bylo jen nebe 

Soudí se, že nejstarší hláskové abecedy vznikly na principu akrofonie (z řeckého akros = okraj, fóné = zvuk). Pro jednotlivé hlásky/písmena se užívaly obrázky zvířat nebo věcí, které právě touto hláskou/písmenem začínaly. Například býk (alef) označoval A, dům (beth) B, velbloud (gimmel) G atd. Jan Amos Komenský otevírá svůj Orbis sensualium pictus obrázkovou abecedou, která je založena na principu onomatopoetickém: hlásky/písmena nahrazuje obrázky zvířat nebo činností, které vydávají příslušný zvuk.