Při brouzdání Netem jsem na jedněch esoterických stránkách (mezi hromadou bahnitého new-age balastu) našel tento zenový skvost. Jen sama Prozřetelnost ví, jak se tam dostal, pravděpobně však přepisem z nějaké české publikace. Snad mne autor neprokleje, když tento příběh zvěřejním i zde.

Otec jezuita William Johnston píše o tom, že když se zdržoval v japonském klášteře, mistr se ho zeptal na metodu, podle níž medituje. Johnston odpověděl, že tiše, beze slov, myšlenek, obrazů nebo idejí sedí v přítomnosti Boží.

Mistr se ho zeptal, zda je jeho Bůh všude, a když Johnston odpověděl kladně, zeptal se ho mistr, zda je "zcela zahalen v Boha". Johnston řekl, že ano.

"A to prožíváte?" zeptal se mistr.

Johnston řekl, že ano.

"Výborně, výborně," řekl mistr, "jen tak dál. Časem zjistíte, že Bůh zmizí a zůstane jenom Johnston."

Johnstona tato poznámka šokovala, protože mu zněla jako popření všeho, co mu bylo svaté. Proto mistrovi odporoval a řekl:

"Bůh nezmizí. Ale možná Johnston, a potom zůstane už jenom Bůh."

"Ano, ano," opáčil mistr usmívaje se. "To je totéž. Tak jsem to myslel."