Tak nějak už jsem si zvyknul, že jedním z našich problémů doby porevoluční je totální neschopnost převážně starších spoluobčanů jaksi přijmout nová měřítka vkusu. To, s čím jsem se setkal včera, mi však bere dech.

Tohle je k vzteku, který by si člověk nejraději vybil baseballovou pálkou. Jak to, že ta ženská ještě nebručí?

Vedle několika paragrafů, které jsou víceméně užitečné (např. diferenciace nebezpečnosti psychotropních látek či pololegalizace eutanazie) byla v novém trestním zákoně spousta případů přehnaných trestů a kriminalizace.

Máte rádi pohádky? A co takhle Pyšnou princeznu? A jak že souvisí Země krále Miroslava, Půlnoční království a Česká republika? A co na to Jan Tleskač?

Dneska mám pro vás lahůdku ve formě technického scénáře k našemu nerealizovanému krátkému filmu. Bez mučení se přiznám, že to je semestrální práce, ale i tak třeba někomu k něčemu bude.

Když se zeptáte průměrného občana ČR na to, zda se cítí svobodný slovem, odpoví, že ano. Mám však pocit, že je to odpověd spíše pohodlná, nezatížená znalostí hlubší problematiky. Podívejme se na zoubek některým našim legislativním perlám.