Kromě toho, že jsem si včera ve víru tance zlomil nos, mi každoroční pasování prváků přineslo i zajímavou hříčku, byť uznávám, že trochu ujetou. Jde o jednoduchou hádanku...

Japonština vždy ochotně přebírala cizí slovní zásobu. Kdysi to bylo hlavně z čínštiny, takže dnes tvoří asi 60 % japonské slovní zásoby tzv. sinojaponská slova neboli kango (není ostatně tajemstvím, že zen je vlastně čchan). Přejímání je ovšem živé dodnes, zvláště z angličtiny, ale i dalších západních jazyků. Nově přejatá slova neboli gairaigo jsou ovšem foneticky uzpůsobována japonštině, takže často znějí velmi exoticky. Přichystal jsem pro vás malou ukázku gairaigo anglického původu. Snad vám přijde vhod, až potkáte nějakou japonskou kjúto gáru.

Strávil jsem báječný víkend na kachních hodech v Senetářově. Když jsem se někdy ve čtyři hodiny v noci probudil z alkoholového komatu, vyšel jsem na dvůr na šlaftruňkový škopík a při té příležitosti mě napadla tahle básnička...

Opravdu jsem netušil, že to přijde tak rychle. Je mojí chybou, že jsem byl nepřipraven a dostatečně nesledoval vývoj událostí.

Včera jsem navštívil koncert brněnské skupiny Myši, ve které hraje několik mých známých. Silně mě zaujal jeden text, který v sobě přes svou zevní naivitu skrývá neuvěřitelné množství podnětů k zamyšlení.

On-line myšlenky od člověka, který na cestě z Prahy do Brna po D1 místo 2.5 hodiny strávil o hodinu víc jen kvůli bandě lam. Co se honí hlavou někomu, kdo už chce ulevit osezené zadnici a místo výhledu na prsatou servírku má výhled na proud červených světel až k obzoru?