„Většinou mi lidé říkají: Mě stejně nepřesvědčíte, jsem ateista. Jenže ateista znamená a-theo, tedy ten, kdo je proti Bohu. A takový člověk musí věřit víc než já, protože přece nejde bojovat s něčím, co neexistuje. To by byl zralý na blázinec. Ale může být indiferentní, tedy se otázkou Boha nezabývat. O tom nejčastěji mluvím. Myslím, že nevěřící lidé neexistují. Když v Boha věřím, nemůžu vás přesvědčit, že Bůh je, stejně jako vy nemáte žádné důkazy, že Bůh není.“
Vezměme to od začátku. Předpona a- (tzv. alpha privativum) ve slově ateista neznamená proti, ale prostě nedostatek či nepřítomnost něčeho. Ateista není tedy ten, kdo je proti Bohu, nýbrž ten, kdo je bez Boha, hezky česky bezbožník. Asi jako analfabet není ten, kdo brojí proti užívání písma, ale ten, kdo neumí číst a psát. Tím ovšem padá celá další Czendlikova spekulativní konstrukce, že ateisté musí věřit v Boha, aby proti němu mohli bojovat. Ve skutečnosti ateisté nemají žádnou potřebu bojovat proti Bohu právě proto, že v něj nevěří (což samozřejmě neznamená, že často nejsou bojovně naladěni vůči církvi a věřícím).
Stejně zavádějící je i závěr Czendlikovy odpovědi. Subjekt-predikátové výroky lze, jak zajisté všichni vědí, rozdělit na obecné a částečné, zkrátka řečeno na výroky typu „všechna S jsou P“ a „některá S jsou P“. Výroky obecné lze pouze vyvrátit, ale nikoliv potvrdit (nikdy nemůžeme mít jistotu, že jsme prozkoumali všechna S, tedy pokud nejde o nějakou uzavřenou třídu objektů, na druhou stranu stačí najít jedno S, které není P, a výrok je nepravdivý). Výroky částečné lze naproti tomu pouze potvrdit, ale nikdy vyvrátit (stačí najít jediné S, které je P, aby byl výrok pravdivý, a i když ho nenajdeme, nemůžeme si být jisti, zda někde takové S neexistuje).
Odhlédneme-li od faktu, že existence není predikát, spadá výrok o existenci Boha do skupiny výroků částečných. Takový vskutku nelze vyvrátit žádným důkazem. Na druhou stranu to však znamená, že důkazní břemeno leží na tom, kdo existenci Boha obhajuje. Je to podobné jako v přírodních vědách: pokud přijdu s nějakým nebanálním tvrzením, je na mně, abych je obhájil, a nikoliv na druhých, aby ho vyvrátili. Z tohoto úhlu vystupuje stupidita Czendlikova uvažování zcela jasně: „Když věřím ve fialovou krávu Milku, nemůžu vás přesvědčit, že fialová kráva Milka je, stejně jako vy nemáte žádné důkazy, že fialová kráva Milka není.“ Božínku, proč není na světě více teologů a méně farářů?!
