Jako malý kluk ze slušné, ale chudé, šlechtické rodiny jsem vždy mým vrstevníkům záviděl malé kapesní plýtvače času převážně ruské provenience. O tom pitomém vlkovi s košíkem na vejce se mi místy i zdálo a repetitivní pípání předurčilo můj hudební vkus vlastně až do dnešního dne. Několik let nazad mne pak Peak37, po mém zahlédnutí takovéhoto klenotu v jeho knihovničce a následné zpovědi, nefungující digihrou obdaroval, stačilo prý koupit baterku.

Koupil jsem tedy knoflíkovou baterii (model 44), hra se nerozjela, a já ji založil do stolu "na později", protože v té době mne spíš zajímaly ženské a chemické substance. Minulý týden, při mé víkendové návštěvě rodné hroudy, jsem se v něm z nějakého bizarního důvodu po delší době hrabal, když tu, jako diamant na hnojníku, zaskvěl se oněmělý display tohoto zázraku. Vkusná barevná kombinace a moderní retro tvary rozhodly. Nadešel čas splnit si svůj sen z dětství a konečně proplýtvat pár minut nad tekutými krystaly ne-pixelového rozložení.

Zakoupil jsem tedy další baterku, a po kratším laborování došel k závěru, že je nutno dostat se do hloubky (a pod povrch) problému; nezbývalo než přístroj rozebrat. Po vnějších čtyřech šroubcích a vnitřních třech jsem mohl před sebou rozložit nádheru zvěčněnou vlevo. Za povšimnutí stojí unikátní jednočipový design (bohužel se mi nepodařilo na CPU přečíst vůbec nic), o jehož kvalitách a schopnostech se můžeme pouze dohadovat. Dle CPU používaného v ruských strojích si lze udělat představu, co se ve křemíku skrývá. Jediná diskrétní součástka (mimo mikroprocesor) je krystal na druhé straně tištěného spoje, který bohužel není nikde vidět, protože jsem ho zapomenul vyfotit. Na dalším obrázku doporučuji podívat se na stavbu zobrazovací jednotky - průhledný displej s dvěma polarizačními filtry a reflexním pozadím s texturou a herním polem. Zajímavé je, že hory na pozadí nikdy hráč neuvidí, protože otvor v přední plastikové straně je o pár milimetrů menší. Tento sandwich ja pak na přední straně krabičky přidržován tím roztomilým růžovým rámečkem.

Samozřejmě jsem se začal pídit po problému, proč přístroj nefunguje a hle - důvod byl velmi prozaický. Levný (asi čínský) výrobce tištěného spoje nedostatečně postříbřil měděný základ a kontakt s vodiči z lůžka baterie způsobil oxidaci - známou měděnku^[1] (ano, těch pár nazelenalých pixelů). Tu jsem mechanicky odstranil, potom použil trošku chemie a šup - kontakty byly jako nové. Bohužel to někdy bude chtít stálejší úpravu pocínováním, na což jsem v době opravy neměl vybavení.

Po rychlém testu vložením baterky se hra konečně rozjela. Samozřejmě po tomto zjištění jsem všechny ostatní komponenty vydrhnul do vysokého lesku, aby tento retro objekt nabyl reprezentativních kvalit a celé to seskládal zpět dokupy. Musím uznat, že mne docela zaskočila myšlenka, že jsem vlastně během celé rozborky/sborky nevěděl, co za hru to vlastně opravuji. Bylo jasné, že to bude něco primitivního (pouze 2 herní tlačítka) a asi něco se sportem (jsem to ale hlavička!), ale i tak jsem se klepal zvědavostí. Realita nezklamala. Jde o klasickou myšlenku "jezdi doleva a doprava a chytej", v tomto případě ztělesněnou brankářem, který chytá u krajních mantinelů (sic!) touše od nájezdníka v pozadí, kterýžto se docela živě hýbe. V popředí jsou pak záludní útočníci, kteří puky různě zdržují (u Vlka a vajíček tuto funkci plnil tuším Zajíc vlevo nahoře), aby hra nebyla tak jednoduchá. "Životů" je pět, což mi přijde fér, nemůže tu chybět ani možnost GAME A a GAME B, které se liší snad jen v počáteční rychlosti. Během standardního průběhu přichází první zrychlení při 200 bodech, druhé při 600 a každých tisíc bodů se pak rychlost vrátí na původní úroveň. Herní plán je jednoduchý, jakožto i samotná hra, což však vůbec neubírá na zábavnosti - musím uznat, že nejen fungující gumová tlačítka mne přiměly k dosáhnutí hiscore 1620. Prostě se to dobře hraje.

Samozřejmě jsem vyzkoušel i další funkci - tj. hodinky a budík a velmi příjemně mne překvapilo, že přístroj podporuje dvacetičtyřhodinové schéma. Až posléze jsem si uvědomil, že bez něj by budík zvonil 2x za den, což by někteří uživatelé mohli požadovat za epic fail a zapsal jsem si do deníčku "prověřit vyšší mozkové funkce". Ovládání hodin je přímočaré - stisknutí různých kombinací tlačítek člověk zobrazuje čas alarmu, datum, zapíná a vypíná alarm a samozřejmě nastavuje aktuální čas.

Po celém Netu jsem hledal předobraz této noname hry a bohužel jsem nic nebyl schopen najít. Ani podle kódu 21/28/30/01 na tištěném spoji, ani dle značky S4151-B tamtéž. Prošel jsem si dokonce celou historii těchto kapesních her (původně pocházejí od Nintenda jako Game & Watch koncept, od nichž to pak díky masivnímu černému importu/trhu okopírovali nejen Rusové) včetně jejich seznamu a žádnou podobnou hru jsem nenašel. Dokonce ani další český sběratel podobnou vychytávku nemá, což mne popravdě docela teší.

Hra mi stojí na nočním stolku a má budík nastaven na 8 ráno. Ještě ani jednou jsem nevstal včas, nicméně i tak je potěšující, že mám funkční hračku, která má odhadem 32 bajtů RAM, tak 1.5kB ROM a její kód programoval kdosi pár pětiletek nazad. Retrogamingu zdar a těm zparchantělým spolužákům, kteří mi svoje Vejce nechtěli půjčit během velké přestávky hanebnou smrt!

[1] docela zajímavé je, že v některých jazycích se jí říká řecká zeleň, a to už od 14. století. 

PS: omlouvám se za příšernou kvalitu fotek, ale musel jsem fotit na mobil (k750i). Docela pěkně je pak z pruhů v prvním obrázku vidět interference 50Hz frekvence mé lampy a scan-line frekvence kamery v mobilu. Taktéž se mi nepodařilo mašinku donutit zobrazit všechny prvky na displeji najednou, což by mnohé o hře řeklo...