V tuto sobotu jsem měl zcela haluzoidním způsobem možnost vyfotit pár otřesných fotek na mobil z místa, kam se pravděpodobně každý jen tak nedostane. Poetické odpoledne se tak změnilo na odpoledne kulturně historické.

Během poflakování u kláštera Františkánů (a hledání Františkánských zahrad) na Jungmannově náměstí v Praze jsem byl (společně s dalšími 5-ti slečnami, což byl docela vkusný bonus) osloven františkánským mnichem, zda bychom se nechtěli podívat do jejich knihovny. Zaváhání by bylo velikou chybou, to nám bylo všem jasné, takže se menší skupinka vydala po schodech nahoru.

Po průchodu administrativní částí (čti kancl s obstarožním PC a obrazy abatyší na stěnách) se člověk dostane do šokantní místnosti s originálním vybavením ze 16. století, kterou by opravdu nečekal. Ručně vyráběný nábytek (dle mnicha vytvořený jedním z bratří) se line po obou stěnách, na levé straně jsou mezi policemi "falešné" okenice (tedy prkna na zdi), ze strany druhé je poskytováno světlo okny již skutečnými. Knihovna není volně přístupná, je to soukromá knihovna řádu, což dodává celému místu jistý punc exkluzivity. Ostatně jeden obrázek platí za tisíc slov:

Dle řádového Bratra se v nynější době nachází v knihovně 30 000 svazků (původně 10 000), včetně knih psaných na pergamenu (mohl jsem si na něj poprvé v životě sáhnout - byl to nějaký iluminovaný kancionál z 16. století). Zajímavostí je označení knih - velká písmena na hřbetech nemají totiž nic společného s názvem publikace, nýbrž jde o tematickou kategorizaci (tj. jiné písmeno mají lékařské knihy, jiné cestopisy, atd.)

Pokud náhodou půjdete kolem a budete se tvářit dostatečně sofistikovaně, možná se usměje štěstí i na vás a budete pozváni k prohlídce tohoto magického prostoru, snad se ve vaší kapse bude nacházet i lepší fotografické vybavení než to moje.