„Ztrácející se víra, skrze kterou umění je vydáváno jako projekce známá jako symbolismus a impresionismus. Nutno poznamenat, že impresionističtí malíři byli schopni brát předmět nějakého znamení tak, že vytvořili senzaci z proměny jejich nejdepresivnějšího přítele jedinečnými, třpytivými barvami k vytvoření osvěžujícího světa. Předmět se opět milostivě rozplynul.

 

Symbolismus v literatuře měl obtížnější úkol než v malířství, protože jejich médium, slova, musí být sdíleny se všemi zúčastněnými osobami v jazyce obyčejného účelu. Neinfikovaná gramatika a slovní zásoba poezie a beletrie vyžadovala několik podkladů. Veškeré sady frází musely být zlomeny, neobvyklá slova ožila nebo byla běžně použita v archaickém neetymologickém smyslu tak, že literární práce, poezie nebo próza vytvářela požadovaný »nový svět«.

 

V hudbě nebylo třeba žádné nepřímé rady k vytvoření pocitu impresionismu. Ta byla už nalezena i v romantismu, a když nová generace začala se skládáním témat vycházejících z povinné literatury, narážku příležitostí potřebovali pouze vytříbení géniové k jejich rozvoji na styl. Debussy byl génius, brzy následován Šavelem, Deliusem, Hugo Wolfem a dalšími. Podobně ještě nezávisle jedno od druhého přemístili výmluvnost, melodickou jasnost a harmonický sled vrtošivou melodií a notový záznam akordů kráčel kupředu k vytvoření blikavé a mystické hudby impresionismu...“

 

No comment...