Pořád mi vrtalo hlavou, čím se vlastně DeAnna živí, když většinou chrápe celé dopoledne. Podle svých slov je spoluvlastníkem hereckého studia, což, jak mi potvrdila květinka, je pravda, a taky produkuje filmy. Její nejnovější opus nese název Checkpoint a jde o psychologické drama o šesti veteránech z Iráku, které zkoumá jejich motivaci a traumata, jež si přinesli zpět. Prý je strašně obtížné vytáhnout z investorů prachy, protože všichni chtějí, aby v každém filmu hrála přinejmenším Angelina Jolie, jinak na něj v zámoří nikdo nepůjde, jenže ta samozřejmě podepíše smlouvu, jen když budou zajištěné finance, takže je to takový začarovaný kruh. Jinak DeAnna načítá scénáře, kterými ji bombardují mladí začínající scénáristi. Myslím, že pěkně kecá.
Zatím co jsme spolu plkali, posnídal jsem párek, vejce, okurku a kus sýra s česnekovým chlebem a DeAnna do sebe hodila zhruba patnáct různobarevných pilulek potravinových doplňků a přípravků na hubnutí, které zajedla vrabčí porcí müsli. Ačkoliv je celkem šlank, má utkvělou představu, že musí shodit. Podle Katky se už její sestra dopracovala k anorexii. Jak vtipně podotkla Grace, u nich na Filipínách mají také chorobně hubené lidi, ale jenom proto, že nemají co do huby. Když DeAnna odešla, ještě chvíli jsem si četl a při tom zjistil, že apartmán s námi obývá i její praštěná kámoška, která však zřídka vstává před obědem a nikdy nepřichází před půlnocí, kdy s květinkou dávno hajáme, a tudíž je skoro neviditelná. Obě spolu sdílí lože a často i koupelnu, takže spíš než o kámošku jde o milenku. Což mi samozřejmě vůbec nevadí narozdíl od jejich zlozvyku nechat ráno vyzvánět budík klidně i půl hodiny. Nejen že nechápu, jak v takovém randálu mohou spát, ale ten protivný zvuk doléhá až k nám do pokoje.
Celé odpoledne jsem strávil v expozici indického a islámského umění. U nás je něco podobného k vidění snad jen v Náprstkově muzeu a na zámku v Liběchově, ale zdaleka ne v takovém rozsahu. Nakonec jsem si prohlédl ještě sbírku evropského skla, kde víc jak polovinu tvořily práce z Čech. Tož alespoň v něčem jsme slavní, protože jinak jsem narazil už jen na dva kousky, u nichž je navíc česká provenience nejistá. Opět jsem neodolal, abych kromě exponátů nesledoval i návštěvníky. Průměrný Američan vstoupí do sálu a ihned spustí obdivné nice, gorgeous a beautiful, aniž jenom o trochu zpomalí nebo se dokonce u něčeho zastaví.
Z muzea jsem tentokrát odešel o něco dříve, minul pár pošuků s transparenty END WAR NOW a navštívil obchoďák s všeříkajícím názvem 99¢ only, kde všechno stojí maximálně 99 centů a kde mají podle reklamního sloganu otevřeno devět dní v týdnu. Nakoupil jsem nějaké věci do kuchyně a pro sebe levné mexické pivko Otra Beer, na němž je vtipné varování, že 1) According to the Surgeon General woman should not drink alcoholic beverages during pregnancy because of the risk of birth defects, a 2) Consumption of alcoholic beverages impairs your ability to drive a car or operate machinery, and may cause health problems. Kdo by řekl, že se po pivu člověk ožere?! Už se těším, až u nás bude podobné varování nejen na cigaretách, ale i na lahváčích. Cestou domů a celý natěšený, až si konečně budu moci dát své pivko bez rizika, že mě zavřou, jsem ještě potkal dvě slečny, které si v souladu se zdejší aktuální módou vykračovaly v kozačkách s kožíškem, což mi při teplotách kolem 30 °C přijde padlé na hlavu.
Na večeři jsem udělal rýži se smaženou zeleninou a kuřecími nudličkami, nad kterými se Katka olizovala jak mlsná kočka. Mrouskat se chtěla i večer v posteli, jenže já jsem zvyklý chodit spát o dost dřív, a tak jsem ji pro tentokrát musel zklamat. Zatím co spousta párů bojuje s rozdílnou sexuální apetencí partnerů, naším největším problémem se zdá rozdílná večerka...
