Když jsem si dal sprchu a posnídal zbytek včerejšího šopáku, pustil jsem se do studia, dokud neuhodila jedenáctá a nebyl čas na oběd. Udělal jsem si brambory na cibulce a k tomu dva all natural hotdogové párky, jejichž přírodnost spočívala hlavně ve vysokém podílu sojového masa a téměř dokonalé nepřítomnosti masa živočišného, a všechno to zbaštil na schodech před zadním vchodem. Krátce po poledni jsem se sebral a vyrazil do muzea. Schválně jsem vybral takovou cestu, aby alespoň na jedné straně ulice byl stín. Zdejší hypertrofovaný automobilismus má nespornou výhodu v tom, že nemusíte nikomu vyhýbat na chodníku, jak je nutné u nás.
Los Angeles County Museum of Art mě velice příjemně překvapilo. Sbírky dálněvýchodního, afrického a amerického umění se sice předělávají a nejsou v současnosti přístupné, ale sbírka starověkého a evropského umění mi to plně vynahradila. Skvěle je tu zastoupeno staré íránské umění, výborná je i sbírka antických malovaných váz. Potěšilo mě, že mé datace se vesměs shodovaly s názory odborníků. Navíc jsem se toho spoustu dověděl o nekanonických typech nádob z řeckých kolonií na jihu Itálie. Svou prohlídku jsem během osmi hodin dovedl jen k evropské renesanci, ale i tak mám spoustu poznámek a náčrtků. Zítra si dám indické a islámské umění, jemuž vůbec nerozumím, takže to bude milá oddechovka, a ve čtvrtek dokončím umění evropské. Návštěva muzea byla příjemná i díky tomu, že je tady až na pár zahraničních návštěvníků jak po vymření, a tak se tu dá narozdíl od Louvru nebo Prada studovat v klidu a bez vyrušování. Docela mě pobavila jedna americká rodinka, která došla do egyptského sálu a začala nadšeně povykovat: Look, that’s real stuff, no reproduction!
Když jsem za soumraku vylezl na ulici, vál příjemný chladný větřík. Cestou se na mě nalepil černý uklizeč z muzea, jenž pořád vychvaloval holky z LA. Ptal se, jestli náhodou nejsem z Norska, a když jsem odvětil, že z České republiky, projevil takovou úroveň znalostí o naší malé zemičce, jakou bych od Američana a navíc uklízeče neočekával...