Během vánočního úklidu jsem vyhrabal starší článek z pátečního magazínu LN o tom, jestli máme důvod bát se překotného rozvoje robotiky, což mě přivedlo k malému zamyšlení.

Důvody k jistým obavám zde samozřejmě jsou. Jestliže kupříkladu roboti nahradí člověka ve většině jeho činností, jaký dopad to bude mít na lidskou společnost? Pokud se nezmění přístup k ohodnocování práce a k distribuci hodnot, pak zřejmě destruktivní. Osobně se však domnívám, že se tu současně otvírá možnost pro to, aby se práce stala tím, čím by měla být, tedy nikoliv způsobem získávání obživy, nýbrž prostředkem tvůrčího sebevyjádření člověka.

Mnohem více mě ovšem zajímá, kde se berou katastrofické scénáře typu Vzpoury mozků, Terminátora nebo Matrixu. Proč by měli mít roboti zájem na zničení lidstva a ovládnutí planety? Odpověď je jasná, pokud se zamyslíme nad Asimovovými zákony robotiky, které se strojům pokoušejí vnutit morální zásady, jejichž dodržování my lidé nejsme sami schopni. Vraždící roboti totiž nejsou nic jiného, než projekce našich temných stránek. To, čeho se lidé tolik obávají, ve skutečnosti nejsou myslící stroje samy, ale možnost, že by se chovaly stejně jako lidé! V tom případě by totiž byly obavy o přežití lidstva zcela na místě...