Došel nám do schránky předvolební leták ČSSD s žertovným názvem JISTOTY A PROSPERITA a je víceméně celý věnován problematice zdravotnictví. Především by však mohl posloužit jako dokonalý příklad způsobů mediální manipulace fakty.

V sobotních LN z 18. února vyšel článek Petra Robejška s názvem Jak prodat Českou republiku, ve kterém se věnuje bublinovému „brandu“ našeho státu. Nechme nové logo ČR stranou a zastavme se u některých tvrzení páně politologa.

Podle nově schválené novely mediálního zákona, z které se vinou více jak 120 pozměňovacích návrhů stal obvyklý guláš, nad nímž člověk pochybuje, jestli má chránit právo občana na kvalitní vysílání a pluralitu informací, nebo zájmy velkých štik v našem zahnívajícím mediálním rybníčku, už nikdy neuslyšíme z obrazovky ono lahodně vibrující české slovo prdel.

Až do roku 1896 volilo obyvatelstvo Rakouska-Uherska ve čtyřech volebních kuriích (velkostatkářská, městská, obchodní a živnostenská a venkovská) o různé volební síle, do nichž bylo rozděleno podle cenzu, tedy podle toho, kolik odvedli na daních.

Podle tisku hrozí českým komsomolcům (Komunistický svaz mládeže) zákaz činnosti, jestliže nezmění svůj program. Jedna z problematických vět zní: „KSM bojuje za revoluční svržení kapitalistického řádu masami pracujících.“ Podle ministerstva vnitra jde o důkaz, že KSM usiluje o potlačení práv a svobod. Podívejme se na dotyčnou větu blíže.

Jak napsal Respekt z 30. ledna 2006, má prý ministerstvo zemědělství plán, jak zrušit prasečák v Letech. Záměr jistě chvályhodný, prostředky k jeho dosažení již méně.

A je to tady. Továrna LG Philips Displays v Hranicích zavírá, protože televize s klasickými obrazovkami už nikdo nekupuje, a tak je vhodné se alespoň trochu ohlédnout a spočítat, kolik nás tahle prdel stála.

V Lidových novinách z 28. ledna 2006 se v rozhovoru s Josefem Dubnem, mluvčím Státní veterinární správy, objevilo následující tvrzení.

Zcela náhodou se mi dostala do rukou brožurka s názvem Proč volím pravici?, vydaná loni CEVRO – Liberálně-konzervativní akademií. Obsahuje celkem 16 příspěvků od přispěvatelů různého společenského zařazení z několika zemí EU, a tudíž i dosti kolísavé kvality. Přesto lze vysledovat zajímavý jev: zatímco běžní občané dokážou formulovat své názory a potřeby jasně a bez zbytečných kliček, politici se zmohli pouze na nicneříkající ideologické floskule, pro něž se asi nejvíce hodí sousloví „hovna s kaviárem“. Potlačme dávivý reflex a prohlédněme si je zblízka.

Stanislav Penc je bývalým disidentem a současným občanským aktivistou. Vedle mnoha jiných kauz se v poslední době dostal do širšího povědomí, když několika stovkám lidí na trutnovském festivalu nadiktoval premiérovo číslo na mobil, za což ho Paroubek neváhal žalovat u soudu (naštěstí neúspěšně, mimo jiné i proto, že ono číslo bylo volně dostupné na stránkách ČSSD).