V příloze Respektu jsem se dočetl o ukázkovém příkladu fungování české úřední mašinérie. Občané EU u nás nepotřebují k výkonu zaměstnání povolení k pobytu, jako zaměstnanci si však musí zažádat o přidělení rodného čísla, jež je možné přidělit pouze na základě povolení k pobytu. S něčím podobným se teď setkala i moje máma.

V souvislosti s půlroční neschopností námi volených a námi bohužel i placených politiků sestavit vládu se objevují snahy změnit ústavu a snížit počet poslanců o jednoho.

Již před delším časem mě neskutečně namíchly dva případy pohrdání politiků ústavním soudem. Celá věc je o to horší, že oněmi politiky byli prezident a, dnes naštěstí již bývalý, ministr zdravotnictví.

V situaci povolebního patu se dnes hodně diskutuje o změně volebního systému. Padají jak návrhy na zavedení většinového hlasování, tak na posílení proporčního principu. V Lidových novinách z 6. května 2006 ovšem vyšel článek politologa Jiřího Peheho, ve kterém referuje o různých teoriích demokracie bez voleb. Tyto pojmy totiž zdaleka nejsou synonymní.

Tak nějak už jsem si zvyknul, že jedním z našich problémů doby porevoluční je totální neschopnost převážně starších spoluobčanů jaksi přijmout nová měřítka vkusu. To, s čím jsem se setkal včera, mi však bere dech.

V sobotních Lidových novinách (11. března 2006) se čtenář Karel Dlouhý rozhořčuje nad pokusy o zavedení Velkého pátku jako státního svátku. Vadí mu, že nebude moci do práce (sic!), nevyjdou noviny, budou zavřené úřady, spousta obchodů neotevře a dojde k omezení MHD. K tomu dodává: „Pokud jde konkrétně o Velký pátek, je to přece svátek jenom křesťanů – proč by se měl týkat i ateistické většiny (a věřících nekřesťanských církví)?“

Byl jednou jeden sedlák jménem Rajter. V roce 1993 si v Moravěvsi na Mostecku koupil pozemky a začal hospodařit. V roce 2001 za ním přišli úředníci s nabídkou výměny několika jeho roztroušených pozemků mezi Moravěvsí a Havraní za jeden veliký a ležící hned u domu. Sedlák Rajter souhlasil, ale pak zjistil, že mu za humny na jeho bývalých polích vyroste průmyslová zóna a v ní hliníkárna mexické firmy NEMAK.

V Respektu č. 9 z 27. února 2006 vyšel článek Petra Fischera s názvem Hledejte práci v cizině, věnovaný Evropskému roku mobility pracovníků, který by měl podpořit stěhování za zaměstnáním. V článku se objevuje i jedno znepokojivé tvrzení...

Před nedávnem (7. února 2006) jsem tu napsal, že českým komsomolcům stačí vynechat ve stanovách slovo „revoluční“ a „svržení kapitalistického řádu“ přeformulovat na „nastolení řádu socialistického“, aby se bez větších problémů vyhnuli zákazu. Skoro jsem se trefil...

Došlo k tomu, čeho jsem se obával. Jak jsem už psal (1. února 2006), vláda se rozhodla zrušit prasečák v Letech za využití úřední šikany. Během dvou týdnů navštívilo podnik celkem pět kontrol od veterinářů a inspekce životního prostředí, ačkoliv naposled firmu kontrola navštívila loni v září.