Zcela náhodou se mi do rukou dostala brožurka Svědků Jehovových s názvem Skutečně se Bůh o nás stará? Nemyslím, že si zaslouží nějaký hlubší rozbor, nicméně mi nedalo, abych nepřipojil několik kousavých glos.

Během vánočního úklidu jsem vyhrabal starší článek z pátečního magazínu LN o tom, jestli máme důvod bát se překotného rozvoje robotiky, což mě přivedlo k malému zamyšlení.

Odedávna se lidé snažili vysvětlit dění kolem sebe jeho převedením na jednoduchá pravidla. Jednou z možností je i zavedení určitého omezeného počtu elementů, z nichž se má svět skládat. V souvislosti s tím se objevuje otázka, jak jednotlivé živly vzájemně uspořádat. Zaujala mě tři různá řešení, pocházející ze starého Řecka, Indie a Číny, a to především proto, že mají i jistou obecnou platnost co se týče vztahu jednotlivých civilizací k okolnímu světu.

Kolik překvapení se skrývá v nekonečnu! Debatoval jsem nedávno na tohle téma s kolegou Zdeeckem a vzpomněl si na paradox Hilbertova hotelu. Hotel nese jméno po německém matematikovi a autorovi paradoxu Davidu Hilbertovi (1862-1943), ale pro naše potřeby ho klidně můžeme přejmenovat na hotel Nekonečno.

K osmdesátým narozeninám Ludvíka Vaculíka vyšel v Lidových novinách z 22. července 2006 jeho rozhovor s Renatou Kalenskou. Hovor se stočil i na problematiku víry.

Hérakleitos z Efesu (cca 550-480 př. n. l.) absolutizoval narozdíl od svých předchůdců i následovníků, kteří se pokoušeli najít stálou a neměnnou podstatu světa, procesuální povahu skutečnosti. Zůstal bohužel osamocen a jeho myšlenky nenašly velkou odezvu.

Našel jsem doma starý magazín Pátek Lidových novin z 8. července 2005, ve kterém je mimo jiné otištěn rozhovor se Zbigniewem Czendlikem, polským farářem působícím v Lanškrouně a známým hlavně tím, že tak dlouho křtil děti mediálních mrdek, až se stala mediální mrdka i z něj. Z celého rozhovoru si dovolím okomentovat pouze jeho odpověď na otázku: „S jakou otázkou se setkáváte nejčastěji? Jestli existuje Bůh?“

V současnosti se v naší společnosti setkáváme s různými podobami androgynie (z řec. anér-muž, gýné-žena). V některých případech jde pouze o dočasné prohození vnějších atributů (transvestitismus), jindy o změnu genderu (homosexualita), nebo dokonce o trvalou fyzickou transformaci (transsexualismus). Zkusme se na androgynii podívat nikoliv jako na jev ze sexuální oblasti, ale jako na filozofickou otázku.

K Dhú-n-Núnovi al-Misrímu přišel mladík a říkal, že súfíjové se mýlí. Egypťan si stáhl s prstu prsten a podal mu jej: „Odnes jej ke kupcům u tržních stánků a uvidíš, co ti za něj nabídnou.“ Nikdo na trhu nenabízel víc než jedinou stříbrnou minci. A tak jej mladík přinesl zpět.

Legenda vypráví, jak mutazilský učitel Džubbá’í přednášel Ašarímu o racionálním smyslu utrpení a odměny u Boha. Ašarí položil otázku: „Jsou tři bratři. Jeden zemře dospělý v poslušnosti Boha, druhý dospělý v neposlušnosti a třetí zemře, než dosáhne rozumu. Co se s nimi stane?“