Ještě štěstí, že nechtějí jednoho přidat, řekne si občan. Ve skutečnosti však nejde o jednoho vyžírku míň nebo víc, nýbrž o fakt, že naši zástupci nehledají příčiny své politické impotence v sobě, ale snaží se vinu shodit na ústavu, ke které se hodlají zachovat jako k trhacímu kalendáři, ba přímo roli hajzlpapíru. Ze lži je však usvědčí jediný pohled za hranice, konkrétně do kolébky demokracie na Britských ostrovech. Skutečnost, že Spojené království nemá psanou ústavu, a přece tam k podobným trapnostem nedochází, je pro mě důkazem, že problém se neskrývá v liteře ústavy, nýbrž v naprosté nezpůsobilosti našich politiků najít shodu v zájmu naplnění jejího ducha.
