...klidný jako oheň, jenž spálil svou zásobu paliva... (33)
Otci pomohou jeho synové a ostatní k tomu, aby se zbavil dluhů, ale nedostalo se mu nikoho než sebe, aby odstranil své omezení. Zátěž, způsobená břemenem neseným na hlavě, může být druhým odstraněna, ale nic než vlastní já nemůže ukončit bolest, která je způsobena hladem. Pacient dodržující vhodnou dietu a beroucí správné léky je jediný, kdo sebe může zcela uzdravit. Nelze toho však dosáhnout snahou vykonanou někým druhým. (51-53)
Nemoc neskončí jednoduše tak, že nemocný vyřkne název léku, aniž by ho pozřel. (62)
...vzduch není dotčen poté, co praskne džbán, neboť je na něm nezávislý... (134)
Hliněná nádoba, i když je upravenou hlínou, není od samotné hlíny nijak odlišná, v podstatě je hliněná nádoba všude stejná jako hlína. Proč ji tedy musíme nazývat nádobou? Je to pouze vymyšlené, představované jméno. Nikdo nemůže dokázat, že podstata nádoby je něčím jiným než samotná hlína. Proto je nádoba představována jako něco odlišného pouze prostřednictvím klamu a forma hlíny samotné je stálou skutečností. (228-229)
To, co nelze ztratit ani přijmout a co je mimo dosah mysli a řeči, nezměrné, bez počátku a bez konce, celistvé... (240)
To, co je osvobozené od narození, růstu, vývoje, zmenšování, nemoci a smrti, to, co je nezničitelné, to, co je příčinou projektování, udržování a rozpuštění vesmíru... (258)
Pravda s pochybností je jako voda držená v dlani. (264)
Stejně jako vlna, pěna, vír, bublina nejsou v podstatě nic než voda... (390)
