Utíkám spolu s K. vyprahlou plání porostlou zežloutlou trávou k horám na obzoru. Naším cílem je získat orm – nevíme sice, co to je, ale jeho zisk je důležitý pro určení správného jména pro naše dosud nepočaté dítě. V patách se nám žene démonický muž ve vínově rudém oděvu a s tváří barvy ohně. Není pochyb, že je to náš potomek, který odmítá být uvržen do hmotné existence.

Na úpatí hor se leskne křišťálový palác. Jeho interiér je bizarním spojením moderní laboratoře a alchymistické dílny. Pán a vládce tohoto místa, starý mudrc v bílém plášti a s ještě bělejším plnovousem, nás zjevně očekává a předává nám prostou, jakoby opukovou destičku. Bohužel nejde o orm, ale pouze o klíč k jeho aktivaci.

Náhle se začne palác otřásat příchodem nepočatého. Běžíme dál do nitra hory a jen koutkem oka zaznamenáváme jeho nerovný souboj s otcem světla. Vbíháme do obrovské arény, tvořené souvislým pásmem vrcholků. Kus před námi se k nebi tyčí vysoký kamenný obelisk, bezesporu orm. Sálavý žár vycházející z nezrozeného náš běh postupně mění v nezadržitelný trysk.

Už jsme u paty monumentu. Otevírám malá, kovem pobitá dvířka u jeho paty. Jakmile vpadneme dovnitř a zabouchneme za sebou, celý monolit se začne otřásat hněvivými údery démona. Běžíme dál do tmy směrem k jedinému zdroji světla – velkému zlatému kruhu na podlaze.

Vstupujeme do jeho středu a já vkládám klíč do prohlubně v nevysokém, hrubě opracovaném sloupku. Z nitra destičky se začne linout smaragdově zelená záře, která postupně sílí. Ze zlatého kruhu šlehají plameny pestrobarevné energie, která nás vzápětí pohlcuje a dematerializuje.

Opět nabýváme vědomí. Nacházíme se ve stavu čiré inteligence v samém středu Mléčné dráhy. Všude okolo je vidět miliardy hvězdných systémů. Nyní již chápeme, co je třeba udělat: každá z oněch hvězd má vlastní jedinečné jméno a my musíme najít to jediné správné, kterého se dostane nepočatému.