Je vcelku zajímavé sledovat, jak se tyhle jemné terminologické nuance projevují v názvech institucí. Všemožné ústavy, fondy, správy a inspekce, které člověku pijí krev, jsou vesměs státní. Muzea a galerie, divadla, knihovny a přírodní parky, kde občan může rozvíjet svého ducha, jsou pro změnu národní. Pravda, hrady a zámky jsou sice státní, ale jako kulturní památky jedině národní.
Zmíněných významových odstínů si ovšem všimli i někteří politici. A tak zatímco úředníci chrání zájmy státní, což je jen dobře, někteří politici se zásadně perou za zájmy národní... tedy hlavně ty své.
