Jelikož úředníci se svou průmyslovou zónou pochlubili dva týdny před vypršením odvolací lhůty proti rozhodnutí o pozemkových úpravách, chtěl Rajter zrušit výměnu, protože ho obelhali, co se účelu výměny týče, a protože žádnou fabriku za domem nechtěl. Úředníci sice na Rajtera vyvíjeli nátlak, ale protože byl v právu, ministr zemědělství nakonec výměnu zrušil.
Jenže NEMAK byla velká nadnárodní firma a vláda měla velké nadnárodní firmy ráda. A tak se nějak přehlédlo, že hodnocení dopadu fabriky na životní prostředí bylo vypracováno podvodně (v plánech byl uveden mnohem menší objem výroby než zamýšlený, takže hodnocení vlastně nebylo třeba). A už vůbec nikoho nenapadlo, že by nezákonné vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu mělo vést ke zpochybnění všech následujících kroků.
Stejně tak nikomu nevadilo, že stavební úřad vydal rozhodnutí podezřele rychle a bez zákonem předepsaných náležitostí. Nejhorší však bylo, když se Rajter snažil vyvolat místní referendum, sehnal potřebných 30% podpisů obyvatel, ale starosta všelidové hlasování odmítl vypsat, ačkoliv mu to zákon ukládá.
Když se Rajter v roce 2003 obrátil na Ústavní soud, neuspěl. Soud prý vypsání referenda nařídit nemůže, protože by zasáhl do rozhodovacích pravomocí obce. Těžko se divit, když je předsedou Ústavního soudu Pavel Rychetský, exministr vlády, která sem NEMAK přitáhla (mimochodem se zdá, že novým předsedou Nejvyššího soudu bude další exministr Bureš – potěš pámbů).
A jak tahle pohádka skončila? Minulý týden se Rajter rozhodl, že všechno prodá a zkusí hospodařit někde jinde. Těch třináct let života, kdy se snažil něco vybudovat, jako by nebylo. Sedlák Rajter svůj boj proti NEMAKU a státu neprohrál, zkrátka ho vzdal. Tím, kdo prohrál, bylo celé království...
