„Údaje Eurostatu ukazují, že Evropané v jedné práci vydrží v průměru téměř jedenáct let (10,6 roku), v Americe je to o čtyři roky méně. Desítky akcí a projektů, které Evropská komise v rámci roku mobility spouští, mají posloužit právě k bourání konzervativních představ, které brání lidem v přizpůsobení dravé globální ekonomice, v níž už není důležité najít pevnou pozici a zapustit kořeny v nějakém systému, hierarchii či prostředí (státu, továrně, výrobě, regionu), nýbrž schopnost bezproblémového střídání a změny. Je to vlastně pokus, jak v rychlosti a ohebnosti dohnat kapitál a jít za ním tam, kde vytváří perspektivní pracovní místa, ať už je to kdekoliv.“
Pisateli zjevně uniká, že je to právě vztah k domovu, regionu a zemi, která dělá Evropu Evropou a odlišuje ji od Ameriky. Možná nám podobné „konzervativní představy“ brání v přizpůsobení se globální ekonomice, ale mnohem spíše nás chrání, aby nás zcela nesemlela a neudělala z nás dav kočujících nádeníků, jimž nezáleží na nikom a na ničem. Což ovšem stěží může pochopit někdo, kdo vidí smysl života v „dohánění kapitálu“.
P.S: Že by měl Kája Marx přece jen v něčem pravdu?
