Spousta lidí sice ví, že Vánoce nahradily původní pohanské oslavy zimního slunovratu, málokdo se však pozastaví nad faktem, že zimní slunovrat většinou nastává 21. prosince, zatímco Vánoce se slaví až 25. téhož měsíce. Když totiž Caesar zaváděl svou juliánskou reformu kalendáře a měl stanovit začátek ročních dob, neřídil se astronomickými hledisky, nýbrž římskou tradicí a začátek jara položil na 25. březen, léta na 24. červen, podzimu na 24. září a zimy právě na 25. prosinec (astronomicky to tehdy bylo 23. března, 25. června, 25. září a 23. prosince).
Vánoce většina východních křesťanů slavila 6. ledna, ale kupříkladu v Sýrii společně s tamním Novým rokem už 18. listopadu. Teprve římský kněz a pozdější vzdoropapež Hippolitos (217-235) je začal ve své obci slavit 25. prosince, čímž reagoval na mithraismus a jeho svátek Zrození Neporazitelného Slunce, zavedený císařem Heliogabalem (218-222). Ještě papež Lev I (440-461) si však stěžoval, že mnozí křesťané jdou na vánoční mši do chrámu sv. Petra a přitom se na schodech se otočí, aby úklonou pozdravili vycházející slunce.
Postupně získávala křesťanský obsah i další data v juliánském kalendáři. Z jarní rovnodennosti (25. března) se stal svátek Zvěstování Panně Marii, z letního slunovratu (24. června) Narození Jana Křtitele a z podzimní rovnodennosti (24. září) Početí Jana Křtitele. Na Nový rok (1. ledna) byl položen svátek Obřezání Páně a ze svátku zrození bohyně Éós (6. ledna), slaveného tehdy v Egyptě, vznikl svátek Zjevení Páně (Tři králové).
Podobně si církev poradila i s keltskými svátky. Z beltine (1. května) se stal svátek apoštolů Filipa a Jakuba a ze samainu (1. listopadu) svátek Všech svatých (Dušičky). Obdobná „substituční“ metoda se uplatnila i ve vztahu ke Slovanům, byť nešlo přímo o svátky, ale o nahrazení pohanských bohů křesťanskými světci. Boha bouře a hromu Peruna měl nahradit sv. Ilja (sv. Eliáš), tedy starozákonní prorok, který vystoupil na nebesa v ohnivém voze a byl uctíván jako ochránce před bleskem, a ochránce skotu Velesa sv. Vlasij (sv. Blažej), který měl v křesťanském panteonu stejnou funkci a v jehož případě svou roli sehrála i zvuková podobnost obou jmen.
