Hned ze začátku bych rád předeslal, že při pohledu na dvaadvacetiletého šéfa KSM Krajču mám dojem, že spíše než s politickým extremismem máme co činit se zamrzlou pubertou. Myšlenky komunismu jako takové ovšem považuju za natolik nebezpečné, že je nutné se mít před nimi na pozoru. V následujícím textu mi však půjde nikoliv o rozbor uvažování běžného komsomolce, ale jejich odpůrců.
Zkusme se dobrat toho, co ve větě „KSM bojuje za revoluční svržení kapitalistického řádu masami pracujících“ hrozí potlačením práv a svobod. „Masy pracujících“ to patrně nebudou. Nechme stranou, že mladí komunisté mají patrně na mysli proletáře v Marxově nebo Leninově pojetí, které lze dnes spočítat na prstech jedné ruky, takže je naivní spoléhat na ně jako na hybatele změn směrem k rudým zítřkům. Především máme demokracii, v níž každému občanovi náleží stejný hlas, a to včetně oněch mas pracujících.
Problém nebude ani ve slově „bojovat“, protože dnes ve svých programech bojují i demokratické parlamentní strany (jako bychom neměli slovesa usilovat, snažit se nebo zasadit se o něco). Jádro pudla je tedy ve spojení „revoluční svržení kapitalistického řádu“.
Encyklopedie definuje revoluci jako nenadálou, zpravidla rychlou přeměnu s dalekosáhlými následky, jinými slovy jako hlubokou kvalitativní změnu ve vývoji jevů v přírodě, společnosti a poznání. Na revoluci samo o sobě nic špatného není. Díky kambrické revoluci vznikl život v dnešní podobě, díky revoluci průmyslové si žijeme jako prasata v žitě a díky revoluci sametové bez komunistů.
Je pravdou, že na úrovni společenské revoluce není jevem demokratickým, což však neznamená, že vede k potlačení práv a svobod. Vždyť během sametové revoluce nedošlo ke svržení komunismu prostřednictvím demokratických voleb (které nebyly ani možné), a přece vedly ke znovunastolení práva. Pokud přece jen zůstává vzhledem k historické zkušenosti jistá pachuť, stačí komsomolcům vynechat slovo „revoluční“ a „svržení kapitalistického řádu“ přeformulovat na „nastolení řádu socialistického“, čímž budou z obliga.
Tím se dostáváme k podstatě věci. Odpůrcům komsomolců připadá jejich program nebezpečný, protože právo a svobody ztotožnili s kapitalismem! Jakýkoliv návrh na změnu tohoto systému pak musí být nutně chápán jako útok právě na práva a svobody. Nevědomky tak přijímají stejná myšlenková schémata jako ti, proti kterým bojují, byť s opačným znaménkem. Jak v takovém prostředí mohou práva a svobody prospívat, nechť posoudí každý sám.
