Ležím nahý na dně plochého hnízda z proutí. Je tmavá noc, jen někde vysoko na nebi poblikávají hvězdy, na jejichž pozadí se odráží temné obrysy větví. Koruna stromu, na kterém se nacházím, jako by neměla konce. Při pohledu přes okraj hnízda se zdá, že strom koření přímo z prvotní prázdnoty. Na větvích všude kolem stojí čápi a klapou zobáky.