Jak někteří čtenáři vědí, snažím se již nějakou dobu prorazit do světa hudebního showbusinessu. Na trnité cestě vlastníka amusikálního sluchu se bohužel zatím setkávám pouze s ignorací, neboť dle schovívavějších kritiků je prý škoda slov. V takovéto situaci autor většinou upadá do letargie, a myšlenky se toulají spíše kolem olověného projektilu než kolem notové partitury. Jsou však v životě muzikanta okamžiky, které přijdou jako záblesk z čistého nebe. Člověk pochopí, že stačí vzít kytaru, trochu té člověčinkové poetiky, slušivý plavecký úbor a písnička jako hrom je na světě.

Kluci, děkuji, teď už vím, že i já mám jednou šanci...