Ořech jsem, vedle cesty mě lidé vsadili, aby
chlapci, kteří jdou kol, házeli na tento terč.
Všechny své ratolesti a bujně rostoucí snítky
otlučeny již mám od spousty kamenných střel.
Neprospívá to stromům, když dobré ovoce mají;
nešťastný plodil jsem já ovoce na škodu svou!
Mistr Chuej Š’ řekl Mistru Čuangovi: „Máme tady u nás velký strom, lidé mu říkají pajasan žláznatý, jeho mohut¬ný kmen je samá vypouklina, samá zduřenina, takže ani ten nejlepší tesař nedokáže přiložit značkovací šňůru. Větve jsou tak křivé a zkroucené, že k nim pořádně nejde přiložit kružidlo ani úhelník. Strom stojí přímo u cesty a přece se po něm žádný tesař ani neohlédne. Vaše řeči jsou zrovna tak velké a zrovna tak bez užitku. Všichni se od nich svorně odvrátí.“
Mistr Čuang řekl: „Vy jste asi nikdy neviděl divokou kočku nebo lasici, jak se plazí přikrčená k zemi, pořád ve střehu, jestli někdo náhodou nejde, jak mrštně uska¬kuje do stran a jak jí žádná překážka není dost vysoká ani dost nízká; a přece nakonec padá do pasti anebo končí v síti. A vezměte si takového jaka, zvíře veliké jako mračno kobylek na obloze, jež navzdory své velikosti nechytí myš. A vy co, máte veliký strom a stěžujete si, že není k užitku. Proč ho nezasadíte jen tak do volné krajiny, do širé pustiny, kde byste se mohl kolem něj jen tak toulat a nic nečinit, posléze se svobodný a volný pod ním ukládat k spánku. Sekyra mu život nezkrátí a ani nic jiného mu nehrozí, co by mu taky hrozilo, když na něm není nic, co by se dalo použít?“
When logging companies began to cut sequoias in the 1860’s, they discovered that the Big Trees have light, fragile wood. Few trees were felled in one piece. Sections of sequoias were used to produce grape stakes, pencils, shingles, and toothpicks. The great expense and difficulty of logging sequoias and the brittle nature of the wood caused loggers to discontinue cutting them before the turn of the century. The fragile wood of the giant sequoia was its best defense against the saw.
[Když dřevařské firmy začaly počátkem 60. let 19. století kácet sekvoje, zjistily, že mají lehké, křehké dřevo. Jen málo stromů bylo poraženo v jednom kuse. Části sekvojí se užívaly na výrobu kůlů na vinice, pastelek, šindelů a párátek. Náročnost a vysoké náklady na těžbu sekvojí spolu s lámavou povahou jejich dřeva způsobily, že je dřevaři přestali na přelomu století kácet. Křehké dřevo obřích sekvojí bylo jejich nejlepší obranou proti pilám.]
