Po decentní procházce (čti streetfight s turisty a bezdomovci) po Václavském Náměstí jsem zamířil směr Národní třída, respektive uličky kolem, známé koncentrací kvalitních hospod a jistého genia loci. Nohy mne donesnly až do ulice v Jirchářích, kde jsem narazil na kostelík Sv. Michala, v němž dle nástěnné desky dokonce dva roky koncertoval Albert Schweitzer. Vlastní kostel je původně románský s barokní přístavbou (zde by jistě zaperlil kolega Buddhead svými encyklopedickými znalostmi), nejzajímavější však shledávám fakt, že je to kostel Luteránský.
Vlastní stavba zůstala mým pohledem nepovšimnuta, nicméně mne zaujala brána vedoucí do kostelní zahrady. Po vyfocení zámku na bráně jsem si všimnul, že je otevřena, s mojí přirozenou drzostí jsem tedy vstoupil. Naskytl se mi pohled na krásné zákoutí lemované kaštany, s lavičkami, na kterých nikdo neseděl a se zpěvem ptáků, který má na jaře znít. Vedle kaštanů byla zeleň doplněna na záhoncích kvetoucími iberkami vždyzelenými (iberis sempervirens) a u kostelní zdi roustoucím chumlem vavřínovce lékařského (laurocerasus officinalis). Slunce se odráželo z blízké budovy, která čněla přes kostelní zeď svou jedovatě žlutou barvou (která nešla vyfotit, protože byla viditelně příliš jedovatá i pro CCD mého fotoaparátu) a já alespoň na chvíli našel klid.
Celý prostor nabízí nečekaně uklidňující atmosféru, skryt před ruchem ulic kolem. Snad nejfotogeničtější je přístavek se šikmou střechou, na jehož zdi je pouze jedno okno a vedle jakoby do vzduchu umístěný kříž. Kompozice si přímo vynucovala zvěčnění do elektronové konfigurace paměťové karty, stejně jako mé následné blbnutí v GIMPu, abych z fotek něco pořádného dostal. Dveře do přístavku, ukryté v jeho pravé straně, vypadají jakoby z pohádky, i autor jejich kliky měl jistý smysl pro detail. Po pár chvílích zde, které jsem strávil nejklidněji snad za poslední měsíc, se objevily členky náboženské obce a jemně naznačily, že se kostelní zahrada uzamyká, ale pokud je touha po hledání Boha, za chvíli začíná bohoslužba. Kupodivu nebyla.
Dnes jsem šel opět kolem a zahrada byla již zamčená. Nevím ani, zda bývá normálně otevřena, ale pokud Vás někdy kroky zavedou do uliček kolem, zajděte si ke kostelu a zjistěte, zda lze vstoupit. Pokud ano, neváhejte ani minutu a vstupte. Klidnější místo v okolí nenajdete, to vám slibuji.
Původní, neupravené fotky:
Jako další složku práce sama na sobě jsem zvolil toulání se po hlavním městě spojené s občasným fotografováním. V neděli se mi poštěstilo - našel jsem kouzelný meditační kout v centru Prahy, skrytý před očima všech. 
