Zatímco označení jednotlivých dní v roce se víceméně nemění, s označením posloupnosti let jsou větší potíže. Datování podle let vlády konzulů, císaře nebo papeže není příliš praktické, a tak již ve starověku vznikla potřeba vytvořit způsob datování s obecnější platností. V době rozpadu římské říše se jako vhodný termín křesťanům i židům jevilo stvoření světa. A kdy k němu mělo dojít? Podle Byzantinců v roce 5509 př. n. l., podle Sexta Julia Africana 5502 př. n. l., podle Panodora 5493 př. n. l., podle Aniana 5492 př. n. l., podle Eusebia 5197 př. n. l., podle Mariana Scotta 4193 př. n. l., podle Heima z Bamberku 3992 př. n. l., podle Bedy Ctihodného 3952 př. n. l. a konečně podle Židů 3761 př. n. l. Vypadá to jako pěkný guláš, ale z jistého pohledu je to jistě přesnější, než datování 18±3 miliardy let.
