Procitám uprostřed noci, vyrušen cizí přítomností v pokoji. Snažím se očima proniknout hustou tmou, ale nedaří se mi nikoho a nic zahlédnout. Teprve teď si všímám krabičky od zubní pasty ležící na polštáři. Vydává chladné namodralé světlo kolísavé intenzity, které jednou prosvěcuje její stěny, jindy v podobě sotva zbadatelných výbojů na hranách krabičky zviditelňuje pouze její obrys. Beru ji do ruky a odhazuju do kouta. Pokouším se usnout, ale vytrhává mě dotek modrého světla na tváři – krabička je zpět. Tak se to opakuje ještě několikrát, než si uvědomím, že nejde o obyčejnou krabičku od pasty, nýbrž o přízrak. Probouzím se, tentokrát doopravdy...