Tir-Ar-Nog cítil, že proces spojení rudy a jeho bytosti ještě není u konce. Vydal se nasytit upíří krví, aby vyvážil vliv rudy, který se mu začal vymykat. Dál ukájel svou žízeň a síly se mu vracely, avšak něco stále nebylo v pořádku. Vydal se tedy do nejstarší a nejobsáhlejší knihovny v hlavním městě království, aby zjistil, zda během jeho tisíciletého spánku lidská civilizace nepřinesla nějaké nové poznatky o rudě a alchymii. Zuřil, že nemá transformaci pod kontrolou. Spěchal a mimochodem ničil a zabíjel vše, co mu stálo v cestě. Osvojoval si nově nabytou moc. Na mapě za ním zůstávala široká krvavá šmouha a jména vesniček a menších měst mizela.
Když tu najednou - stanuli před ním tři válečníci.
„Buď zdráv, Tir-Ar-Nogu,“ pronesl s respektem Snorri, který nemohl tušit, jaký sarkasmus se v tom skrývá.
Tir-Ar-Nogův pohled se na ně upřel tíhou hory.
„Zmizte.“ Z upírova hlasu sálal mráz nekonečných zim.
„Nemůžeme tě nechat dál vraždit!“ nedal se vyvést z rovnováhy Makedon a jeho oči zvolna nabývaly stále divočejší výraz. Instinkt mu napovídal, že Tir-Ar-Nog není sám, ale široko daleko nebylo ani živáčka. Vikingové sevřeli topůrka seker, až jim zavrzaly klouby.
„Ubozí smrtelníci,“ řekl si jakoby pro sebe upír. O poznání hlasitěji, zvučným tónem pokračoval. „Možná jste mi pomohli. Ale já vám také. Jsme vyrovnáni a nic osobního proti vám nemám. Záleží jen na vás, zda to tak zůstane.“
„Zřejmě nás dost podceňuješ,“ předvedl nemístné sebevědomí Drax.
Upír přimhouřil oči, zadíval se na trojici a chvilkové ticho trvalo celá staletí.
Pak promluvil.
„Sice jste z jiného světa...,“ Vikingové a Kelt jen stěží maskovali údiv, tohle tajemství o nich nevěděl nikdo místní. Doteď. „Ale to je to jediné, čím se lišíte od nich,“ ukázal směrem ke krvavým sutinám blízké vesnice. „Máte poslední příležitost odejít,“ otevřel Tir-Ar-Nog oči do široka a jeho zornice se stáhly do svislých čárek ...