Dnes jsem byl na doktorskÊm kroužku, kde pøednåšel svÚj referåt kolega Otakar Slanaø. TÊmatem byla zåbavnå funkce literatury. Protože padaly pøíklady nejen z oblasti literatury, nýbrž i filmu, pøipadlo mi to velmi zajímavÊ. Dovoluji si proto uveøejnit svÊ poznåmky o samotnÊm referåtu i nåslednÊ diskuzi.

Jak jsem s pøekvapením zjistil, podaøilo se mÊmu otci vybudovat pomÏrnÏ rozsåhlou sbírku pohlednic s reprodukcemi obrazÚ Aloise Kalvody (trochu monotematickÊ, ale o to cennÏjší). MÏ však zaujalo hlavnÏ to, co si lidÊ kdysi dåvno psali. Za každým z tÏch kråtkých sdÏlení se skrývå pøíbÏh, jehož zåpletky i rozuzlení se mڞeme jen domýšlet... Texty uvådím v doslovnÊm pøepisu, tzn. vèetnÏ pravopisných chyb.

Inspirovån dílem Astrid LindgrenovÊ jsem kdysi vytvoøil kolåž z textÚ tÊto zasloužilÊ spisovatelky...

Skoro pøesnÏ pøede dvÏma lety jsem sem vložil minibajky inspirovanÊ Bajkami a podpovídkami Karla Èapka, jejichž autory byli tehdejší studenti 1.ag. Dnes pøidåvåm další èerstvou vårku, tentokråt od 1.bg.

Na škole v pøírodÏ jsme mimo jinÊ hråli i divadlo. VolnÏ na motivy japonskÊ lidovÊ pohådky jsem sepsal kus s nåzvem Akinosukeho sen. A protože škola v pøírodÏ byla zamÏøenå na mravence, je samozøejmÏ o mravencích.