Lidstvo má těžko pochopitelný sklon hanět svou současnost a idealizovat doby minulé (stačí vzpomenout na ovidiovský mýtus o zlatém věku nebo na indické jugy). Minulosti bývají zpravidla připisovány morální hodnoty přesně opačné, než jakými se údajně vyznačuje současná doba. V tom, o jaké hodnoty jde, se ovšem liší autor od autora a spíše než nějakou objektivní pravdu odrážejí jeho osobní preference. Zatímco pro někoho je současnost ztělesněna jevem X a minulost jevem Y, pro jiného je to přesně naopak...

Pro začátek si zkuste vyřešit dva úkoly určené pro studenty osmého a devátého ročníku... a) Dřevěná tyč tvaru válce o průměru 4 cm a délce 1 m má hmotnost 3,5 kg. Unesli byste tyč stejných rozměrů vyrobenou z oceli (hustota oceli je 7 850 kg/m3)? b) Převeďte slovesné tvary do podmiňovacího způsobu přítomného i minulého, ale nezměňte osobu ani číslo: kráčíme, bude se bát, rozhání, bude ležet, spi, bude se léčit, pomozte si, poznávám se, jdi.

Vyslechl jsem zcela náhodou Landovu píseň Protestsong a nemohla mě jako češtináře nezaujmout jedna její sloka...

Jaro je v plném proudu a na svých vycházkách často míjím úzkostlivě opečovávané zahrádky plné květin a zahrádkářů. Rádobyfilozof by určitě pomudroval nad tím, že jde o klasický příklad neautentického životního postoje, který se realizuje různými náhražkovými činnostmi. V zahrádkaření však spatřuji něco mnohem, mnohem hlubšího.

Když minulý týden v pondělí (15. 1.) popravovali nevlastního bratra Saddáma Husajna a bývalého velitele tajné policie Barzána Tikrítího, použili kati příliš dlouhý provaz, takže exekuce neskončila zlomeným vazem, nýbrž utrženou hlavou. Nedá se samozřejmě vyloučit, že šlo o schválnost, ale stejně tak mohlo jít o chybu ve výpočtech.