Poslal jsem do redakce Respektu dopis, ve kterÊm jsem vytkl nÏkterÊ jazykovÊ ohavnosti objevující se ve èlåncích. MÚj dopis a odpovÏï na nÏj si mڞete pøeèíst níže.

Dnešní den moje míra adrenalinu pøesåhla bϞnou úroveò díky mÊmu skvÏlÊmu mobilnímu operåtorovi. Ty zmrdi britský mne totiž fakt vytoèili.

Minulý týden jsem mÏl zvlåštní sen. Bloudil jsem po lese a snažil se najít cestu k jakÊmusi umÏleckohistoricky zajímavÊmu kostelíku. Pod stromy ležela spousta snÏhu, který rychle odtåval, takže v prolåklinåch se tvoøily hlubokÊ tÚnÏ plnÊ ledovÊ vody, jež mÏ nutily se neuståle vracet a hledat jinÊ stezky. Èas od èasu jsem nÏkoho potkal a optal se na smÏr, ale snad jsem vždy chybnÏ zahnul, nebo mi radili špatnÏ, språvnou cestu ne a ne najít. Pøitom jsem celou dobu slyšel varhany a dÏtský, ba pøímo andÏlský zpÏv, který jasnÏ doklådal, že kostelík musí být blízko, co by kamenem dohodil.

JeštÏ vèera odpoledne mi jmÊno Tommy Emmanuel nic neøíkalo. Po jeho påteèním koncertu v Palåci Akropolis musím prohlåsit, že jsem v životÏ nevidÏl lepšího kytaristu.