Odedåvna se lidÊ snažili vysvÏtlit dÏní kolem sebe jeho pøevedením na jednoduchå pravidla. Jednou z možností je i zavedení urèitÊho omezenÊho poètu elementÚ, z nichž se må svÏt sklådat. V souvislosti s tím se objevuje otåzka, jak jednotlivÊ živly vzåjemnÏ uspoøådat. Zaujala mÏ tøi rÚznå øešení, pochåzející ze starÊho Øecka, Indie a Èíny, a to pøedevším proto, že mají i jistou obecnou platnost co se týèe vztahu jednotlivých civilizací k okolnímu svÏtu.

Mnoho lidĂ­, kteøí nĂŹkdy experimentovali s halucinogennĂ­mi lĂĄtkami, zažilo nĂĄhlĂ˝ pocit dokonalĂŠho odcizenĂ­ (derealizace), pøípadnĂŹ odosobnĂŹnĂ­ (depersonalizace), nĂŹkdy dĂŹsivĂ˝, jindy pøíjemnĂ˝, èasto provĂĄzenĂ˝ potøebou fyzickĂŠho doteku nebo pohledu do zrcadla, jenž by èlovĂŹka ujistil o reĂĄlnĂŠ existenci vnĂŹjšího svĂŹta nebo jeho samĂŠho. Dostala se mi do ruky kniha VladimĂ­ra Vondråèka s nĂĄzvem Úvahy psychologicko-psychiatrickĂŠ (1975), ve kterĂŠ se nachĂĄzĂ­ i jeho starší staÂť Symptom depersonalizace – dĂšsledek poruchy ultrasenzibility (1941), kde popisuje jednoduchou metodu, jak zmĂ­nĂŹnĂŠho stavu dosĂĄhnout i bez drog.

Pojmem synchronicita oznaèoval švýcarský psycholog Carl Gustav Jung soubÏh akauzålních, tedy pøíèinnÏ nijak nesouvisejících udålostí, který na úrovni prožívåní subjektu získåvå nový význam. Kupøíkladu hrajete èlovÏèe, potøebujete hodit urèitý poèet ok a on våm padne jako na zavolanou. Nebo nÏco hledåte ve slovníku a otevøete ho pøesnÏ na tÊ strånce, jež potøebujete. Nebo myslíte na nÏjakou osobu a ona våm zrovna v tu chvíli zavolå.

V PlatónovÏ dialogu EuthydÊmos jsem narazil na nÏkolik zdaøilých sofismat, o kterå stojí zato se podÏlit. Celå rozmluva, vedenå mezi bratry EuthydÊmem a Dionysodórem jako zåstupci sofistiky na stranÏ jednÊ a Sókratem, krasavcem Kleiniem a Kleiniovým milencem KtÊsippem na stranÏ druhÊ, se toèí kolem pojmu aretÊ, tedy zdatnosti (øecký pojem však v sobÏ zahrnuje jak strånku praktickou, tak etickou). EuthydÊmova a Dionysodórova sofismata mají ukåzat zåludnost a plytkost sofistÚ, ale lze je èíst i jako svÊråznÊ džouky.

KromÏ výpiskÚ z Knihy Mormon jsem našel i excerpta ze Šankarova díla VivÊkaèúdåmani (Klenot rozlišovåní). Šankara (788-820), dodnes uctívaný jako vtÏlení boha Šivy, byl hlavním pøedstavitelem advaitavÊdånty a pøedevším díky nÏmu získal hinduismus v Indii zpÏt døívÏjší moc a slåvu, kterou pøechodnÏ ztratil na úkor buddhismu. Jelikož advaitavÊdåntu považuji za nejdebilnÏjší formu idealismu (ne-li filozofie vÚbec), poøídil jsem si výpisky ze stejnÊho dÚvodu jako v pøípadÏ Knihy Mormon, a takÊ proto si je dovoluji zaøadit do oddílu literatury.