Je¹tì ¹tìstí, ¾e nechtìjí jednoho pøidat, øekne si obèan. Ve skuteènosti v¹ak nejde o jednoho vy¾írku míò nebo víc, nýbr¾ o fakt, ¾e na¹i zástupci nehledají pøíèiny své politické impotence v sobì, ale sna¾í se vinu shodit na ústavu, ke které se hodlají zachovat jako k trhacímu kalendáøi, ba pøímo roli hajzlpapíru. Ze l¾i je v¹ak usvìdèí jediný pohled za hranice, konkrétnì do kolébky demokracie na Britských ostrovech. Skuteènost, ¾e Spojené království nemá psanou ústavu, a pøece tam k podobným trapnostem nedochází, je pro mì dùkazem, ¾e problém se neskrývá v liteøe ústavy, nýbr¾ v naprosté nezpùsobilosti na¹ich politikù najít shodu v zájmu naplnìní jejího ducha.
